„Všechno to začalo už někdy v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Pracoval jsem tenkrát na šachtě. Ne, že by se mi ta práce nelíbila, ale myslím, že jsem se tak trochu minul povoláním. Vždycky jsem strašně rád pracoval s dětmi. Už tenkrát jsem proto začal jezdit na pionýrské tábory, nejdříve jako oddílový vedoucí, pak jako sporťák, potom vedoucí turnusu, vedoucí tábora a pak byly i nějaké mezinárodní tábory,“ zavzpomínal Vlastimil Šenkýř.
„V jednaosmdesátém mě osud zavál do Lučiny, postavil jsem si tady dům a vstoupil do zdejšího sboru dobrovolných hasičů. Děcka z hasiče se ke mně tak nějak nahrnuly. Začali jsme soutěžit, ale nejen to. Občas jsme třeba zajeli někam na zájezd nebo jsme například vyhráli soutěž ve sběru, takže jsme potom všichni jeli na Hrad k tehdejšímu prezidentu Husákovi,“ usmíval se hasič. „Děcka mi říkaly Dědeček hříbeček,“ zasmál se pod fousy.
Vlastimil Šenkýř také osobně stál u zrodu celorepublikové dětské soutěže hasičských dovedností a znalostí Plamen, která pokračuje až dodnes. To, že je jedním z autorů této soutěže, na něj ale museli prozradit jeho odchovanci. „Je tak skromný, že by to sám neřekl,“ požaloval na svého někdejšího oddílového vedoucího současný starosta lučinských hasičů Petr Kozel. Děti však Vlastimil Šenkýř pochválit neopomněl: „Byly tak dobré, že se nestalo, že by některý rok v soutěžích nestály na bedně vítězů,“ pověděl.
„Největší poctou pro mě je, že většina těch, které jsem odchoval, jsou stále členy různých hasičských sborů. A zdejší kluci jsou zlatíčka, i teď sami dále pracují s dětmi. Jsem na ně velmi hrdý,“ řekl Vlastimil Šenkýř na adresu dnešních zhruba pětatřicátníků. Mladé hasiče ve Sboru dobrovolných hasičů Lučina vedl až od roku do roku 1997. „Pak se mi změnil život. Prodělal jsem operaci, rozvedl jsem se, zamiloval jsem se do hříběte a odstěhoval se do Lhotky, kde jsem zdárně překonal krizi. Teď tam chovám koně i spoustu dalších zvířat, což mi do života přináší velikou radost. S lučinskými hasiči se ale přátelím dál,“ ujistil Vlastimil Šenkýř.
Starosta sboru to potvrzuje: „Je to taková naše ikona, vůbec si to bez něj nedovedeme představit. Má úžasnou energii, vždycky se několikrát do roka přijde podívat na nejvýznamnější akce sboru, rozvíří to kolem sebe a zase odjede,“ charakterizoval „živého maskota“ lučinských hasičů Petr Kozel.
