Už příjezd z Mostu u Jablunkova na odbočení z hlavní cesty na Čadcu připomíná pohnutou historii tohoto příhraničí. Budova bývalé celnice je symbolem krátkého, nicméně v novodobé historii soužití Čechů a Slováků nezvyklého, období. Těchto „zvláštních“ 15 let začíná okamžikem rozpadu Československa, kdy zde byla od 1. ledna 1993 po mnoha staletích znovu hranice mezi dvěma suverénními státními útvary a končí prosincem roku 2007, vstupem České republiky do Shengenského prostoru , kdy se celní kontroly turistů, nejen zde, ale na hranicích se všemi okolními státy, staly pro nás už jenom vzpomínkou.

Naopak při vzniku Československa byly složité poměry v samotné Hrčavě. Do té doby osada polské Jaworzynky se dík vůli občanů hlásila k Československé republice a právě tato zvláštnost způsobila, že k ní byla připojena nejprve pouze prozatímně – v roce 1921 a oficiálně dokonce až v roce 1924.

Odtržení od centra mateřské obce a logický složitý vztah občanů tehdy již „české“ Hrčavy k území na druhé straně státní hranice, byly důležitým důvodem pro vybudování vlastního kostela. Poměrně jednoduchou stavbu, odpovídající finančním možnostem, dokončili Hrčavané v roce 1936. Kostel byl zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi. V jeho blízkosti se nachází renovovaný dřevěný kříž a dřevěná stylová stavba bývalé fary, dnes soukromý rekreační objekt. Pokud se projdeme po blízkém pečlivě udržovaném hřbitově, můžeme se na jeho konci u lesa zastavit také u malého náhrobku Anny Hlaváčové, babičky současné známé pražské herečky Jany Hlaváčové. Mezi náhrobky místních horalů najdeme rovněž Ondřeje Zogatu, autora největší chlouby místního kostela, řezbářsky bohatě zdobené dřevěné křtitelnice.

V sousedství areálu kostela se můžeme setkat s památkou na prvé dny nové samostatnosti českého státu. Prezident Václav Havel ji spojil s návštěvou nejodlehlejšího místa České republiky a pro vzpomínku na tuto událost nechaly Třinecké železárny na budově místní obecní školy instalovat bronzovou pamětní desku.

Nedaleko od prodejny potravin, místní hospody a konečně i zastávky autobusu, nalezneme směrovku k nedaleké lurdské jeskyni. Byla postavena v roce 1937 v návaznosti na vybudování kostela, především z kamenů godulského pískovce, které byly původně nalámány pro jeho stavbu. Jde nejen o zajímavou církevní památku s vydatným, údajně léčivým pramenem vody, ale také o citlivě upravené místo pro příjemný odpočinek uprostřed ticha lesního prostředí.

Největší atrakci Hrčavy je však v dnešní době bezesporu trojmezí mezi Polskem, Slovenskem a Českem. Od konce roku 2007 ve všech směrech volně průchodná hranice s moderním přemostěním potoka a se sestersky vypadajícími žulovými obelisky se státními znaky každého státu, je tak symbolem měnících se časů, v tomto případě směřujících ke vzájemnému porozumění a soužití na všech stranách hranice.

Na Hrčavu je možno přijet především osobním automobilem. Veřejná doprava vlakem do Mostů u Jablunkova a dále autobusem do samotného cíle je také možná. Při kombinaci spojů z větší vzdálenosti však není praktická. Výlet na Hrčavu má určitý punc exotiky. Nejen díky zdejšímu dřevěnému kostelu, ale především díky všem ostatním zajímavostem, se návštěva stává nevšedním zážitkem, na který se vzpomíná a o kterém se pak s oblibou vypráví druhým lidem.

Příští týden se dočtete o dřevěném kostelech v Bystřici na Olší a v Nýdku.

MIROSLAV LYSEK