Než si v Bocanovicích postavili školu, děti chodily do lidové školy v Jablunkově. Když jejich počet stále narůstal a jablunkovská školní budova se ukázala jako nedostatečná, děti byly nuceny navštěvovat školu v Milíkově. Nakonec se Bocanovičtí rozhodli k výstavbě vlastní školy v roce 1871. Část nákladů pokryla Těšínská komora a údajně i rakousko-uherský císař František Josef I. z vlastních prostředků. Navíc stavební parcela a veškeré práce na stavbě nestály obec ani korunu. Vyučovalo se v polštině.
V následujícím roce na střeše vyrostla věžička s křížem a zvonem, vážícím 75 kilogramů. Dřevěnou školní budovu však v roce 1876 zcela zničil požár. Žár ohně byl tak silný, že dokonce roztavil zvon. Tehdy se místní rozhodli, že novou školní budovu postaví již zděnou. Vyučování mezitím probíhalo v domě tehdejšího fojta. Stavební práce trvaly zhruba rok. Nová škola z roku 1877 měla jednu třídu a byt pro učitele. Na střeše se opět nacházela věžička z nově odlitým zvonem, která se zachovala dodnes. V roce 1934 se provedla komplexní rekonstrukce objektu. Navzdory vysoké nezaměstnanosti se pracovalo zadarmo.
V roce 1929 došlo v jednom soukromém domě k otevření české školy. Po druhé světové válce obě školy sídlily v budově z roku 1877. Aby vyučování mohlo probíhat současně, musel se přestavět na druhou třídu byt učitele. Od padesátých let v obou školách začalo ubývat žáků. Poté, co se Bocanovice staly součástí Jablunkova, obě byly v roce 1976 uzavřeny. Od té doby zdejší děti jezdí do Jablunkova. V bývalé školní budově našly místo česká a polská mateřinka i knihovna.
