Frýdečtí sokolové měli svou startovní pozici o poznání obtížnější, než jejich bratři na druhém břehu Ostravice. Frýdek byl daleko více poněmčený a jakákoliv snaha o oživení českého národního života se tu setkávala s velkým odporem. Přišlo tedy místním vlastencům velice vhod, že právě v Místku nacházeli oporu. Místecká sokolská jednota vznikla už v roce 1887 a patrně od počátku byli jejími členy i frýdečtí občané. Jako křiklavý případ, dokreslující dramatičnost tehdejších poměrů, bývá ve vzpomínkách uváděn Augustin Tichý, zaměstnanec jedné z frýdeckých lékáren, jemuž musela deputace místecké jednoty vyprosit u jeho nadřízeného, aby mu povolil dvakrát týdně chodit cvičit do Místku, a jehož pak muselo kolikrát několik místeckých přátel ozbrojených holemi doprovázet večer zpátky do Frýdku, neboť by nemusel dojít ve zdraví. Až takové tu planuly národnostní vášně.

Ve Frýdku ale český živel pomalu sílil a získával větší sebevědomí. Po osmi letech docházení do Místku se tedy místní sokolové rozhodli, že si ustaví vlastní jednotu. Jako příprava a do jisté míry i agitace posloužila v červenci 1895 společná slavnost frýdecké Občanské besedy a Sokola Místek v městském lesíku. K založení samostatné jednoty pak došlo o dva měsíce později. Onoho záříjového dne se na ustavující valné hromadě sešlo 25 členů, což nebylo mnoho. Toto číslo však jen potvrzuje obtížnou pozici Čechů v poněmčeném městě, kdy veškerá správa a rozhodující pozice v hospodářském životě patřily Němcům a přihlásit se ke svému češství znamenalo mnohdy pro člověka prokázání velké osobní odvahy.

Prvním starostou Sokola Frýdek se stal mladý advokát Jiřičný, jeho nejbližšími spolupracovníky pak prý byli, a to je zajímavé, místní lékárníci, kteří patřili k oporám zdejšího češství. Byli to ovšem pouze zaměstnanci, ne majitelé lékáren. Jako tělocvična posloužila v počátcích dřevěná kůlna na dvoře hostince U Žůrků na frýdeckém náměstí. Jak skromná byla tělocvična, tak skromné bylo i vybavení. Na konci roku 1896 disponovali sokolové následujícím sportovním nářadím: jednou americkou hrazdou, jednou žerdí na hrazdu, dvěma žíněnkami, několika stojany ke skoku, dvaceti tyčemi a jedním můstkem ke skoku. A zrovna vyjednávali o získání dřevěných bradel od jednoty kutnohorské. Bylo to tehdy obvyklé, že se nově ustavené jednoty obracely s prosbou na již zavedené a pokud možno i zajištěné a bohaté starší jednoty s prosbou o „výpomoc při zařizování“.

Počátky tedy byly jako všude nelehké. Nicméně jednota byla na světě a stala se nejen důležitým střediskem českého živlu v odporu proti germanizaci, ale také už natrvalo pevnou a velmi důležitou součástí místního spolkového života.

TOMÁŠ ADAMEC