I když není rodákem z Frýdku-Místku, pobýval zde od svých studentských let, kdy se jeho rodina přestěhovala z Příbora do Místku. Jako důstojník Československé lidové armády prošel celou ruskou anabázi a hrdinně padl 8. března 1943 jako zástupce velitele obrany kapitána Otakara Jaroše u Sokolova v SSSR. Jaroslav Lohrer zůstal ve vzpomínkách svých přátel a rodiny.

Marie Demlová, sestra: "Po maturitě odešel Slávek na vojnu. Když byl ve Vojenské akademii v Hranicích, psali jsme si dvakráte týdně, na nic si nestěžoval. Všechny vojenské těžkosti statečně snášel. Když odešel za hranice do Polska a později do Ruska, chtěl, aby naše rodina netrpěla, tak si dal tajné vojenské jméno Lom.“

Josef Luňáček, profesor na místeckém gymnáziu: „Vzpomínám rád na toho tichého chlapce, zaníceného pro všechno krásné a ušlechtilé. Jaroslav jako mladý poručík se po okupaci rozhodl zachovat přísahu věrnosti republice a aktivně bojoval za osvobození naší vlasti proti německým okupantům. Jeho jedna kresba líčí, jak odjíždí vlakem z Krakova jako člen polského regionu do SSSR.“

Ludvík Svoboda, armádní generál, ve své knize Z Buzuluku do Prahy píše: „Před polednem se velitelé čet střídají u nadporučíka Jaroše, rozhodného velitele sokolovské obrany, který ještě jednou projednal se svým zástupcem Jaroslavem Lomem všechna postavení a bojovnou připravenost. Naposled od něho odchází veselý, mladý důstojník,oblíbený u vojáků, velitel kulometné roty – nadporučík Jaroslav Lom.“

Bohumír Lomský,armádní generál: „Patřil k našim nejmladším poručíkům. Opustil svou rodnou zemi, aby mohl se zbraní v ruce bojovat proti okupantům. Se zahájením boje u Sokolova jsem pozoroval spolu se Svobodou hrdinný boj našich kulometníků a protitankistů. Když většina z nich padla, zaměnil je u protitankové pušky Jaroslav Lom. Zničil dva německé tanky, ale pak byl smrtelně zraněn. Nemohli jsme jej pochovat.“

Miroslav Šmoldas, generál a inspektor ČSLA: „Lom byl člověk ryzího charakteru. Přes tehdejší fyzické mládí s vystříbeným smyslem pro plnění všech povinnosti a s velmi citlivým vztahem k přátelům i k podřízeným vojákům. Za tyto vlastnosti byl také všeobecně uznáván i oblíben všemi příslušníky prvního polního praporu včetně jeho velitele Ludvíka Svobody.“

VILÉM VLK