Jak byste jako starosta popsal, charakterizoval obec Dolní Tošanovice?
Jsme pěknou a malou vesnicí, pokud jde o počet obyvatel, ale velkou, co se týče rozlohy. Dolní Tošanovice jsou poměrně roztažené, a to na tři části – na Chechlůvce, Tošanůvky a Poloniny. První písemná zmínka o obci se datuje k roku 1305 stejně jako v sousedních Horních Tošanovicích. Obě obce už tak oslavily výročí 700 let. Obec se snaží podporovat spolkovou činnost. TJ Tošanovice mají jako jediný tak malý klub v okolí družstva mužů, dorostenců i žáků. Dlouholetou tradici tady mají i hasiči, kteří fungují jako zásahová jednotka, když se v obci něco stane. Díky dotační podpoře jsme je vybavili novým zásahovým vozem. V Dolních Tošanovicích funguje také kroužek rukodělných aktivit pod vedením Evy Grygarové, kroužek cvičení jógy vedený certifikovanou lektorkou Martou Janegovou. Velice aktivní je senior klub vedený Naděždou Honzákovou. Letos pak vznikl z iniciativy Petry Krupové a Marty Janegové spolek Baví se celá obec, který chce pořádat společné výlety rodin s dětmi, setkávání občanů, podílet se na zajištění kulturních akcí. Podporujeme zdravotní cvičení, kde je možnost používat metodu doktora Smíška. SM Systém. Vede jej Petros Georgidias. Jde o různé cviky na správné protahování a dýchání pro ty, kteří mají problémy s páteří a pohybovým ústrojím. V obci také začíná výstavba rodinných domů. Je tady dvanáct pozemků vedle obecního úřadu, dalších deset u autobusové zastávky, mnohé už jsou prodané. Navíc dalších dvacet parcel je v rukou soukromých vlastníků. Do deseti let tak v obci vyroste až čtyřicet rodinných domů.
Jsou Dolní Tošanovice něčím výjimečné či originální v porovnání s jejich okolím?
Výjimeční jsme tím, že naše obec spolupracuje se sousedními Horními Tošanovicemi, s nimiž má společnou Tělovýchovnou jednotu. Dolní Tošanovice pak vždycky byly považované za rozhraní mezi tím, kde se ještě mluví česky a kde po našemu. Horní Tošanovice jsou blíže Těšínskému Slezsku, kdežto Dolní jsou spíše moravské. Vždycky tady fungovalo rodinné soužití, rodinné vazby, všichni se mezi sebou znali. Vždycky šlo o komunitní obec, cizí se tady nikdy moc nedostávali, což platí dodnes. Hodně známá svou polohou byla restaurace Na Chechlůvce, kde hlavní menu byla česnekačka. Vyráběl se tady ohýbaný nábytek, který se chechlal, proto takový název. Dlouhodobou tradici měla i škola, kdysi tady zavítal i první československý prezident T. G. Masaryk.
A jak se v Dolních Tošanovicích žije místním obyvatelům? Co hlavně oceňují a co jim na druhou stranu naopak chybí?
Podle mě dobře. Nastěhoval jsem se tady před 29 lety, předtím jsem žil v Havířově. Tenkrát jsem měl možnost nastěhovat se do obecního bytu, do města už bych se nechtěl vrátit. Bydlení je tady jiné než ve městě. Všechno je tady rodinné, lidé jsou k sobě vstřícní, nikdo nikomu nehází klacky pod nohy. Je tady krásná příroda a klid. Rodiče od manželky tady měli hospodářství. Je to tu domáčtější, příjemnější prostředí na bydlení. Vždycky se mi moc líbilo pořádání tradičních akcí. Lidé rádi využívají místní knihovnu pod vedením Xenie Starobové, která je dlouholetou kronikářkou obce. V rámci dotačních titulů vzniklo dětské hřiště, veřejné osvětlení v Tošanůvkách, starý chodník už je nyní bezbariérový. Zrekonstruovali jsme také nový obecní úřad sloužící pro administrativu, ale i jako malá šatna a zázemí pro sportovce a také jako kulturní sál na drobné oslavy s účastí do padesáti osob. Bohužel se nám stále nedaří dotáhnout rekonstrukci bývalého antukového hřiště na multifunkční hřiště. Opakovaně žádáme o dotaci, ovšem zatím bezúspěšně. Je to kaňka, která se nepovedla od roku 2010.
Když byste měl někoho pozvat do Dolních Tošanovic, proč by tady měl zavítat? Co hlavně může tato obec návštěvníkům nabídnout?
Rozhodně příjemné prostředí. Návštěvníci si mohou užívat chvíle volna díky posezení v rámci areálu, kde se nachází obecní úřad, fotbalové hřiště, parčík. Mohou se podívat do kapličky sv. Cyrila a Metoděje, navštívit Motel. Určitě stojí za to přijít se někdy podívat na hasičský sport nebo fandit místním družstvům při fotbalových zápasech. Dále můžeme nabídnout mnoho kulturních a společenských akcí. Pořádáme obecní ples, MDŽ, smažení obecní vaječiny, fotbalový turnaj, turnaj starých gard, na který jezdí i Slováci, Poláci, jednou tady byly i týmy z Ukrajiny a Maďarska. V letošním roce pak chceme využít dotačního titulu firmy Hyundai Dobrý soused na pořádání oslav 60 let fotbalu TJ Tošanovice, uspořádat tradiční akci Loučení s létem a vypravit autobusový zájezd na jižní Moravu. V červnu bychom pak chtěli poprvé promítat letní kino. Na konci roku je pak tradiční akci rozsvícení vánočního stromečku. Všechny akce se dělají pro širokou veřejnost, tímto bych chtěl každého pozvat ať k nám zavítá. Veliké poděkování pak patří spolkům, které se starají o všechny akce. Bez jejich pomoci by se žádná z akcí konat nemohla.
Momentálně se prakticky celý svět potýká s pandemií koronaviru. Jak s touto nákazou bojujete v Dolních Tošanovicích?
Nejprve jsme zřídili krizový štáb, kontaktní čísla, nabídli jsme lidem možnost využít zásahovou jednotku. Tomu, kdo to potřeboval, jsme nosili jídlo domů nebo vyzvedávali léky. Navíc lidé si začali vzájemně pomáhat ještě více. Kupříkladu tím, že když si jeli nakoupit, nakoupili i pro souseda nebo známého a nákup mu přivezli až domů.
Jaké jsou plány Dolních Tošanovic dál do budoucnosti? Chystají se v nich nějaké významnější investice?
Chystáme projekt na posílení dodávky pitné vody, kde vznikne nová zástavba. Musíme ji zokruhovat, teď jsou větve slepé. Jsme totiž jednou z mála obcí, která má ve správě vlastní vodovod. Cena vodného je u nás tak nižší než v okolí. Nabízíme finanční dar ve výši padesát tisíc korun na čistírny odpadních vod do domů, ve kterých ještě nejsou. Chceme také rekonstruovat zbrojnici, bývalou budou obecního úřadu, bývalou budovu základní školy, která byla naposledy revitalizovaná v 70. letech. Dále budeme pokračovat ve správě a údržbě budov, opravách místních komunikací, rekonstrukci veřejného osvětlení, podpoře spolkové činnosti. Nechystáme se zvyšovat základní daň z nemovitosti, byť můžeme jít na násobek. Kupříkladu Ostravice či Čeladná má čtyřnásobek, my však stále držíme násobek jedna. Chceme takto kompenzovat fakt, že naši obyvatelé si musí pro všechno jezdit. V obci totiž není zubař, praktický lékař, kadeřnictví, krejčí, nyní už ani škola, kterou jsme nedokázali udržet, protože by to bylo finančně příliš náročné. Nenavyšujeme ani poplatek za odpady a psy. A stále budeme přispívat na provoz obchodu se smíšeným zbožím, aby si tam lidé mohli nakoupit základní potraviny a nemuseli nikam daleko. Závěrem bych chtěl říct, že starosta nemůže být nikdy spokojený. To by se vesnice už dále nemohla nijak rozvíjet.