Mezi gratulanty nechyběl starosta Ladislav Olšar. „Paní Peterková je duševně svěží, má smysl pro humor a optimismus. Při našem setkání si zavzpomínala na časy, kdy byla mladá. Vzpomínala i na období, kdy byla za války v koncentračním táboře a jak po válce pracovala v Třineckých železárnách. Neodmítla ani štamrpli na zdraví,“ poznamenal Olšar. Peterkové položil otázku, která se týkala receptu na dlouhověkost. „Toto mi neprozradila,“ uvedl Olšar.

Marie Peterková bydlí u své vnučky Renaty Welszarové. „Babička je v dobrém stavu, sice trochu přestává chodit, ale jinak se cítí dobře. S každým si povykládá, když se jí někdo na něco zeptá, odpoví,“ shrnula ve středu Welszarová. „Dívá se na televizi, kde má pořád své oblíbené pořady. Je veselá, normálně vnímá. Akorát s tou chůzí je problém,“ pravila s tím, že babičce je tak líto, že už si nemůže zajít do místního katolického kostela.

Žila ve Smilovicích i v Třinci

„Když má člověk sto let, tak to ještě nic není. Je to normální, řekla bych,“ nechala se slyšet oslavenkyně Marie Peterková. Narodila se 13. ledna 1905 v obci Cisiec v Polsku. Když jí byly tři měsíce, přestěhovali se její rodiče do Smilovic, kde zakoupili pole a hospodářskou usedlost. Žena chodila do obecné a měšťanské školy a v roce 1923 se provdala za Rudolfa Peterku. Páru, který se krátce po svatbě odstěhoval do Třince, se narodily dvě dcery.

Muž byl hutníkem v Třineckých železárnách, Marie Peterková pracovala ve stejném podniku v kantýně, a to až do důchodu. Její manžel zemřel v roce 1971.

Za války byla kurýrem tajných zpráv

Žena byla koncem října 1942 začleněna do partyzánského oddílu, který operoval v Beskydech. Plnila úlohu kurýra tajných zpráv. V březnu 1944 však byla zatčena gestapem a poslána do koncentračního tábora Ravensbrück, kde musela pracovat v muničním skladu. „Je pravda, že jsme tu práci nenáviděly a že jsme občas vyrobily zmetek. Bylo to však velmi nebezpečné a společně s ostatními vězeňkyněmi, které byly z různých evropských zemí, jsme měly velký strach. Pracovalo se za trochu polévky, což by se dnes polévkou nedalo nazvat, ale bylo to jediné jídlo, které jsme dostávaly,“ upozornila Peterková.

Je přesvědčena o tom, že osvobození koncentračního tábora bylo jejím nejšťastnějším dnem. „Po válce jsem byla zdravotně velmi špatná, přímo z koncentračního tábora jsem byla s dalšími vězeňkyněmi byla přesunuta do sanatoria ve Švédsku a odsud po půlročním léčení zpátky domů,“ uvedla Marie Peterková.

Jinak se jí nemoci spíše vyhýbají, říká, že za svůj dlouhý život byla na jediné operaci – se slepým střevem. Oblíbeným jídlem Marie Peterkové jsou bramborové placky, které jí buď s cukrem, nebo se smetanou.