Mrzelo je, že mnohem menší Hodoňovice mají svou kapli zasvěcenou Panně Marii již od roku 1875 a v Bašce je kostel sv. Václava postavený v roce 1933. Obě tyto sakrální stavby se v sousedních obcích podařilo postavit nejen zásluhou nadšené a obětavé pomoci místních lidí, především katolíků, ale i za jejich nemalé finanční podpory.

Především katolíci v Kunčičkách u Bašky se proto rozhodli tento dluh svých předků odčinit. V obci vzniklo dobrovolné sdružení občanů, které si dalo za svůj cíl postavit v Kunčičkách u Bašky kapli zasvěcenou sv. Cyrilu a Metodějovi. První setkání nově vzniklého spolku se uskutečnilo 27. srpna 1939 v místní restauraci U Kubaly. Jak se lze dočíst ze zápisu, schůzi byla přítomna téměř stovka občanů Kunčiček u Bašky. Duchovním otcem myšlenky postavit kunčickou kapli byl místecký kněz Zdislav Škrabal.

V dalších letech v tomto spolku aktivně pracovali: Klement Kondys, Františka Ešnerová, Gabriel Fajkus, Rudolf Janík, Alois Poloch, Viktor Kubala, Josef Cyrus, Josef Polášek, František Naizar, Josef Kuča, Emil Štivar, Ludmila Štivarová, Karel Válek a snad někteří další lidé
z Kunčiček u Bašky. Je pochopitelné, že období 2. světové války provést stavbu kaple neumožňovalo. Přesto lze z dochovaných archivních pramenů doložit, že 20. února 1944 se konala valná hromada Spolku pro postavení římskokatolické kaple sv. Cyrila a Metoděje v Kunčičkách u Bašky. Starostou byl opět zvolen Josef Guzior. Ve výboru byl tehdy i Josef Bayer - kunčický mlynář. Jeho syn (jeden z pamětníků) vzpomíná:

„Kaple měla stát na hřbitově v Kunčičkách u Bašky. V místech, kde je dnes urnový háj. Mohu potvrdit ze vzpomínek mého otce, že i po skončení 2. světové války bylo velké úsilí mnohých občanů naší obce stavbu kaple provést. Svědčí o tom i dochovaný základní kámen, který byl za velké účasti lidí slavnostně položen na jaře roku 1949. Marně byste ho dnes hledali v místech, kde kaple měla stát. Je u kříže, který dříve byl v blízkosti již dávno zbourané kunčické zvonice. Dnes je tento kříž spolu se základním kamenem před naším mlýnem na pozemku patřícím místecké římskokatolické farnosti.“ Bohužel ke stavbě kaple již nedošlo. V roce 1950 byl spolek, stejně jako celá řada jiných, zlikvidován.

Smutnou kapitolou, kterou je i po šedesáti letech zapotřebí připomenout, je zdůvodnění likvidace spolku. Jeho poslední starosta Alois Poloch byl povinen svolat z nařízení tehdejšího Okresního národního výboru v Místku (referátu pro vnitřní věci a bezpečnost) schůzi všech členů spolku. Uskutečnila se 9. prosince 1950 v kunčické restauraci.

U Kubaly. Zde si všichni přítomní vyslechli následující odůvodnění: „Podle vyjádření vrchního strážmistra Kubeše k zrušení činnosti spolku jsou tyto hlavní důvody - proti funkcionářům spolku byly vzneseny námitky proto, že prosazovali návrhy faráře Zdislava Škrabala z Místku a salesiánů z Hodoňovic, kterými se nechali ovlivňovat. Farář Škrabal byl orgány Stb zatčen pro protistátní činnost a odpykává si trest. Spolek nezřídil AV NF a neprovedl očistu ve svých řadách. Nepředložil ÚAV NF oznámení žádané jeho výzvou v březnu 1948. Postoj spolku a jeho funkcionářů k dnešnímu lidově demokratickému zřízení republiky je záporný a spolek po stránce politické neúnosný, a proto jeho trvání je nežádoucí.“

Určitě je pravda, že se v současné době již asi nikdo o stavbu kaple nepokusí. Přesto je zajímavá myšlenka mlynáře a pamětníka Josefa Bayera. „Na kunčickém hřbitově je stará budova márnice, která se již nevyužívá. Možná, že by stálo za zvážení pokusit se ji upravit tak, jak to je na některých jiných hřbitovech, a třeba v ní umístit pamětní desku se jmény těch, kteří o stavbu kaple v Kunčičkách u Bašky usilovali. Bylo by to nejen vyjádření poděkování, ale také memento budoucím generacím k zamyšlení,“ uzavřel Bayer.

FRANTIŠEK VANÍČEK