„Strakapoud bělohřbetý je vzácný z prostého důvodu. Tesá si totiž hnízdní dutiny ve starých stromech v bukových či bukojedlových pralesích, živí se hmyzem, který žije v mrtvém dřevě," řekl ornitolog Daniel Křenek, který se na monitorování strakapoudů dlouhodobě podílí. Ve většině lesů se ale intenzivně lesnicky hospodaří, takže staré stromy v nich nemají místo. „Na místo stanovištně původních bukových a jedlobukových lesů se často vysazují nepůvodní smrkové monokultury. Strakapoud bělohřbetý a další druhy rostlin a živočichů kvůli nevhodnému lesnického hospodaření přicházejí o svůj životní prostor," dodal Daniel Křenek.

„Snažíme se, aby Beskydy, které jsou pro svou zachovalou přírodu významné i z celoevropského pohledu, zůstaly i nadále domovem vzácných rostlin a živočichů. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy proto zahájila spolupráci s místními lesníky," vysvětlil František Jaskula, vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy. „Díky jejich vstřícnosti se podařilo rozšířit síť nových rezervací, v nejcennějších lesních porostech se po těžbě nechává určitá část stromů k úplnému dožití," prozradil František Jaskula.

Strakapoud bělohřbetý žije například třeba v masívu Lysé hory nebo v pralese Mionší. Jedná se údajně o takovou raritu, že do Beskyd za ním stále častěji jezdí i ornitologové ze západní Evropy.