„Uvědomujeme si, že byly kdysi jedinečné a během jejich existence si k nim lidé vybudovali citový vztah. Ale vzhledem k finančním nákladům, které by byly potřeba na celkovou rekonstrukci, není reálné jiné rozhodnutí,“ obhajuje zastavení financování náměstek primátorky města Třinec Ivo Kaleta.

Bývalé Městské, dříve též Třinecké lázně vyrostly v roce 1936 díky báňské a hutní společnosti Berg- und Hüttenwerks-Gesellschaft, která je jako „vanové a sprchové“ zřídila pro relaxaci, ale i osobní hygienu obyvatel přilehlé dělnické kolonie Olza. V září 2019 byl provoz lázní ukončen kvůli nízkému zájmu veřejnosti a neúprosnosti hygieniků ohledně zajištění platných norem. Poslední využití měla budova v období pandemie covidu.

Náklady na rekonstrukci a především modernizaci se odhadují na třicet milionů korun bez daně. „Dospěli jsme po důkladném zvážení všech okolností a vyčíslení všech nákladů k tomu, že do objektu nebudeme investovat. Neboť máme pro občany zajištěnou vhodnou alternativu ve velké a kvalitní sauně, která se nachází ve zrekonstruovaném komplexu STaRS v Tyršově ulici. Je tam vnitřní i venkovní odpočívárna, ochlazovací bazének i pára, moderní šatny, sprchy,“ popsal náměstek Kaleta.

Obálková metoda

Třinec bývalé lázně nabízí ke koupi. „Výběr zájemců provedene obálkovou metodou, a to za cenu nejvyšší nabídky nebo dohodou. Termín pro podání nabídek je čtvrtek 15. února, nejpozději v poledne,“ vzkazuje magistrát s tím, že prohlídku nemovitosti lze sjednat na telefonních číslech 774 749 867 a 774 749 863.

Třinec zmiňuje jako výhodu blízkost k autobusovému nádraží, na druhé straně ale upozorňuje na nutné investice. Je potřeba nová střecha, kotel, elektroinstalace a částečně i rozvody vidy. V nevyhovujícím stavu je podle všeho také vzduchotechnika pro bazény, dále obklady a podlahy, sprchy, záchody, sauna a pára a také fasáda budovy. Okolí hyzdí značný nepořádek.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Mám rodinu, zaskočil kněz z Frýdeckomístecka věřící při mši. Z farnosti odchází

Porušení celibátu ve Frýdlantě nad Ostravicí. | Video: Radek Luksza