Proč o zastáncích železniční zastávky nebylo v posledních dvou letech vůbec slyšet?

Ta pauza vznikla jen v důsledku toho, že všichni věřili tomu, že před dvěma lety došlo k souhlasu města s výstavbou zastávky. S tím, že ji zaplatí investor, to znamená stát. Takže nebylo o čem diskutovat. Mezitím se tam pár lidí bouřilo (petice proti zastávce v lednu 2006 – pozn.red), my jsme se ale uklidňovali, říkal jsem, že není důvod do toho vstupovat, protože to město opravdu prozřelo. Nic nenasvědčovalo tomu, že by zastávka neměla být postavena.

Dohodu mezi městem a Správou železniční dopravní cesty z konce roku 2005, že zastávka vznikne, jste považovali za definitivní vítězství?

Ano, v podstatě to tak bylo.

Jak na vás působila informace z letošního března, že na zastávku nejsou peníze?

Jako šok, jako něco, co nemůže být pravda. Jako komunikační šum. Že v této fázi to přece nikdo nemůže zvrátit, pokud je při smyslech. A už vůbec ne formou hlasování, protože tam se využilo a zneužilo těch nových nezasvěcených zastupitelů, starých odpůrců a tak dále. K tomu neproběhla korektní diskuse, ani na městě. Tak závažná věc se vyřešila zákulisně. Jakási úzká rada, já nevím kdo to byl, se domluvila na tomto postupu, a domluvila se patrně i na způsobu argumentace proti tomu. Této argumentaci nelze uvěřit, ona je krajně nepřesvědčivá. Když nikdo nepopsal finance, nic nebylo vyprojektováno, nikdo neřekl, že město musí dát dejme tomu dvacet milionů, aby zastávka fungovala. A oni řekli: My nemáme peníze. A zároveň, aby se pojistili, k tomu nabalili další doprovodné stavby, které nikdo nechtěl, které nemusí být a které by možná byly i na obtíž. Nějaká velká výpravní budova, velké parkoviště a tak dále. Už v současné době je tam míst pro parkování bohatě. Zastávka nebude pro přespolní, ta bude pro pěší, pro obyvatele té spádové části. Já to odhaduji zhruba na deset tisíc lidí.

Čím konkrétně si vy osobně vysvětlujete změnu názoru vedení města?

Že vždycky podváděli, že vždycky lhali. Že zastávku v podstatě vždycky skrytě nechtěli, ale neměli odvahu to říct, protože se báli reakce. Neumím si to jinak vysvětlit.

Je šest týdnů do uzavření projektu optimalizace. Co chcete v současné situaci dělat?

Věřit v zázrak, modlit se… když pomineme jakékoli nátlakové akce, které jsou hrubé. Slušně se s těmito lidmi nepovedlo za tři roky jednat. Vyčerpali jsme, myslím, všechny prostředky. A když hrozilo, že někdo z těch lidí, kteří to přímo mohli ovlivnit, udělá nějaký ráznější krok, tak byl smeten.

Co říkáte argumentům, že k vlakové zastávce hovoří stále ti sami lidé, ale je to téma, k němuž většina Třinečanů mlčí.

Znáte jinou stavbu, kde by se vůbec v této míře někdo vyjádřil? Kde by lidé léta psali na internet, kde by přišli na shromáždění, kde by opravdu dobrovolně, jako v případě studentů, podepsali tolik papírů? Chcete lepší argumenty? Silnější neznám.

Optimalizace má skončit v roce 2010. Co se podle vás stane, pokud se zastávka do té doby nepostaví?

Já jsem přesvědčen o tom, že v reálném časovém horizontu naší generace nebude. Protože deset let do toho nenechá nikdo šáhnout, mezitím může dojít k všelijakým změnám. Takže těch deset let, co zastávka nebude, je nejcennějším argumentem pro to, aby byla. Jinak to bude samostatný projekt, který bude patrně kolidovat s odhlučněním, anebo s propustností.

Napsali jste otevřený dopis zastupitelům. Budete chtít oslovit také investora?

Uděláme všechno pro to, aby se ta historická příležitost nepromarnila. Jinak bychom se cítili jako zbabělci. Cítili bychom spoluvinu, a to nechceme připustit. Vina padne na zastupitele, nikdo jiný o tom nerozhoduje.