Horolezec Libor Uher přijel před pár dny do Bašky, aby se ve zdejším kulturním domě podělil se svými pocity a zážitky z výstupu na horu K2. A jistě nikdo ze sto dvacítky přítomných zvědavců nelitoval, že dorazil. Horolezce přivítal starosta obce Baška Břetislav Jasek a pak už se začalo s ukázkami spousty nádherných, zdařilých fotografických snímků na velké plátno s doplňujícím výkladem Libora Uhra.

První pokus nevyšel

A do takového světa se vydal Libor Uher, šestatřicetiletý automechanik z Frýdku-Místku, otec dvou dětí. Skromný člověk, kterému teprve před osmi lety švagr Pavel ukázal díky vysokohorské turistice krásu hor. Záhy Liborův zájem o turistiku přerostl v touhu zdolávat obtížné skalní stěny. Vypracoval se ve zkušeného a mezi kamarády uznávaného horolezce.

První pokus zdolat K2 v roce 2005 nevyšel, letos v létě se to podařilo. 20. červenec 2007 pro něj zůstane jistě tím šťastnýmdnem, vždyť zlézt takovou horu hor se podaří málokomu. Samotný výstup začínal ve výšce 2 990 metrů v městečku Ascolli, kam se výprava dostala po dvoudenní jízdě autobusem. Zde bylo najato 135 nosičů, čtyři osli a dvě muly. Ti museli vynést jeden a půl tuny jídla a různého materiálu na svých zádech do základního tábora ve výšce asi pěti tisíc metrů. V expedici nechyběli ani dva kuchaři a dva jejich pomocníci. „Cesta pod ledovec Valpro je velice kamenitá, když zaprší, hrozí sesuvy půdy. Denně jsme ušli asi dvacet pět kilometrů. Takže než jsme vybudovali základní tábor, uplynul více než týden. Tam byly vyplaceny šerpům peníze za jejich obdivuhodný výkon a tam jsme se s nimi také rozloučili,“ řekl Uher.

Vrchol byl blízko

„Před samotným útokem na vrchol jsme museli postupně vybudovat pět výškových táborů. První ve výšce 5 900 metrů a poslední, pátý, pak v 8 050 metrech.Tady si naše těla musela zvykat na vysokou nadmořskou výšku,“ doplnil Uher. „Na K2 existuje několik výstupových cest, asi jedenáct. Nejlehčí z nich je přes Abruzziho hřeben. Naše desetičlenná výprava, vedená Leopoldem Sulovským, si zvolila Baskickou cestu. Ta, oč je těžší, tím je bezpečnější, protože zde bývá i méně lavin,“ dodává horolezec.

Dramatické okolnosti, které výstup provázely, měli možnost návštěvníci besedy slyšet přímo z úst Libora Uhra. „Velká hora nás k sobě nechtěla dlouho přijmout. Čekali jsme na příznivé počasí, a když přišlo, neváhali jsme a vydali se postupně nahoru, až do pátého výškového tábora,“ řekl horolezec. Až přišel den D, jedna hodina ráno 20. července 2007. Bylo čtyřicet stupňů pod nulou, silný vítr a Libor Uher vyrazil nahoru. V 16.45 hodin vrchol K2 pokořil. Unavený, vyčerpaný, ale šťastný.

Patnáct minut pobytu na vrcholu se mu navždy vepsalo do jeho mysli jako velké vítězství, které ve svém dosavadním životě dokázal. Sestup pak byl velice dramatický, pomáhali mu při něm členové americké expedice. Byl dehydrován, měl omrzliny na pravé ruce, ale i přes tyto těžkosti se mu přece jen podařilo dostat do základního tábora. Zde se pak večer 22. července slavilo. Posílaly se zprávy domů o tom, že druhý Čech v historii vystoupil na K2.