„Na začátek války samozřejmě nikdo z nás nemá dobré vzpomínky. Byl to šok, po kterém jsme hned sledovali zprávy i volali s příbuznými,“ uváděla Yana přivdaná do Česka. Její rodná vesnice, ležící v Sumské u hranice se státem agresorů, byla plná tanků okupační armády valících se po hlavním tahu z Moskvy na Kyjev. Domácí tam zničili mosty přes řeku. Do jara trvalo, než vesnici osvobodili ukrajinští vojáci.
„Do týdne po vpádu vojáků jsem pomáhala zde ve Frýdku-Místku a dělám to nadále. Kontaktním centrem pro Ukrajince v Národním domě do letošního února prošlo více než patnáct tisícovek lidí,“ pokračovala Yana. Ta zpočátku řešila hlavně cestování krajanů od vlaků z Ostravy dále. Patřila mezi ně i máma se čtyřletým synem, co neměla kde spát. Nocleh poskytli dobrovolníci, pak pokračovala za svým bratrem do Prahy.
„Co válečný uprchlík, to lidský osud,“ nechala se slyšet Yana, která další krajany v nouzi vezla z ostravské Černé louky. Kromě jiných ji kontaktovala i babička s dcerou a malým vnukem, plakala, že jim nevyšlo slíbené ubytování. To se našlo opět ve Frýdku-Místku. Dnes už babička pracuje ve stánku s kebabem, dcera jako uklízečka a dítě chodí do české školky. Celkem se podobně uchytilo v Beskydech i okolí asi dva a půl tisíce Ukrajinců.
„Práce se neštítí. Zaměstnaní jsou v Hyundai, Marlence a v jiných firmách. Chlapi - svářeči si udělali vlastní živnosti. Stejně tak kadeřnice nebo kosmetičky, některé vzala pod křídla humanitární organizace ADRA,“ popisovala Yana aktuální situaci. S krajany se na první výročí vpádu okupantů do její vlasti chystá setkat právě poslední pátek v únoru v místeckém Národním domě, kde naplánovala od 17 hodin posezení s kávou i diskuzí.
„Z toho čtyřiadvacátého máme strach! Nevíme, co bude, co Putin zase vymyslí?“ tlumočila Yana nálady ukrajinské komunity. Ta podle ní nepřestává věřit, že její ozbrojené síly „vypráskají“ okupanty tam, odkud přišli. Doplnila, že v jejím původním domově v Sumské oblasti je teď sice klid, ale lidé jsou na tom zle s penězi a neobejdou se bez humanitární pomoci.
