Narodil se v Morávce právě před 150 lety, dne 6. března 1860. Obecnou školu navštěvoval v rodné obci, následně absolvoval v Opavě dvouletou německou přípravku a v Těšíně gymnázium. Matka chtěla, aby byl syn knězem, ale s podporou otce se ji mladému Janovi podařilo přesvědčit, že v tomto povolání by nebyl šťastný. Daleko víc jej lákala jazykověda. Přihlásil se ke studiu klasické filologie a filozofie na Vídeňskou univerzitu, odkud pak přešel na univerzitu do Prahy, kde absolvoval.

Poté se věnoval vychovatelství ve šlechtických rodinách a od roku 1890 vyučoval na středních školách v Hradci Králové, v Rakovníku a nakonec na Královských Vinohradech, kde zůstal až do své smrti, která ho zastihla těsně před jeho šedesátým rokem, 11. ledna 1920. Na Morávku se vracel hlavně o prázdninách a scházel se tu s českými vlastenci, které podporoval morálně i hmotně, zejména sháněním českých knih. V Čechách pak šířil povědomí o zapomínaném slezském koutu naší země.

Už za středoškolských studií se začal projevovat literárně, když přispíval do studentského časopisu svými básněmi. Poezii zůstal věrný i nadále a roku 1887 vydal tiskem básnickou sbírku Světlušky. Pokoušel se dokonce i o drama. Napsal dvě divadelní hry – tragédii Zbojníci s námětem zbojnických historek o Ondrášovi a jeho zbojnické družině a veselohru Zlatá přadlena. Chceme-li být objektivní, musíme konstatovat, že na tomto poli profesor Loriš neuspěl. Jeho hlavním oborem byla ovšem jazykověda. A tady dosáhl zřetelných úspěchů. Zabýval se například českou lidovou písní, které věnoval samostatnou studii O metafoře v prostonárodní poezii české. Největší význam pak má jeho práce Rozbor podřečí hornoostravského ve Slezsku, která patří k prvním vědeckým rozborům lidového nářečí na Těšínsku.

Jako pedagog zašel dál, než bylo u učitelů obvyklé, nestačilo mu totiž jen vyučovat. Sám sepsal a vydal dvě učebnice: Cvičivo pravopisné pro školy střední a školy příbuzné a Českou mluvnici pro střední školy, ústavy učitelské a školy příbuzné.

V roce 1946 byla slavnému rodákovi odhalena na rodném domě pamětní deska.

TOMÁŠ ADAMEC