Pár stupňů nad nulou a sluníčko provázely pravidelné farmářské trhy na náměstí v Místku. Ty se tentokrát nesly ve znamení zabijačkových specialit.

Mozeček, teplý ovar, ovarové koleno, prejt, tlačenky a jitrnice. Na to všechno si lidé s chutí vystáli i frontu. Nechybělo ani prase, které viselo na vrátku a čekalo na to, až je řezník rozporcuje.

Společně s vůní svařeného vína už bylo znát, že vánoční svátky se pomalu blíží.

„Mozek na chleba. Tak to já ho mám zatím v hlavě," pravila jedna z žen, která postávala před nabídkou teplých zabijačkových specialit. Na dotaz, zda se nechá na něco dobrého zlákat, odpověděla: „My bychom něco pojedli, vidím tady zabijačkovou polévku a ovarové koleno, což mám moc ráda. Ale před chvílí jsem pojedla. Mozeček nejím, ovar mám moc ráda, ale je pro mě tučný nestojím o žádné střevní problémy. Prejt a zelí budu mít zítra doma."

Stejně jako většina dotázaných považuje domácí zabijačku za zcela normální záležitost. A hlavně tradici.

„Vždyť to je jedno, jestli si koupím maso u řezníka nebo tady. Vždycky se to prase musí zabít, když chceme jíst. A protože my sóju nejíme, rádi si na masných výrobcích pochutnáme. Jak říkám, vánoční cukroví jedině s uzeným," smála se Helena Pasírbková. Vařící kotel plného zabijačkové polévky obsluhoval řezník Jaroslav Tegza. „Už vařím druhý hrnec. Šedesát litrů jsme prodali a další šedesátka se vaří," prozradil pětatřicetiletý řezník už před jedenáctou hodinou.

Na to, aby si lidé mohli pochutnat, zabijačkové produkty připravoval celou noc.

Po dvaceti kilech prejtu a ovaru se jen zaprášilo, někteří si neváhali přinést ani bandasky. „Šéfe, nevíte, kde mi tady oblejí hrnec? Mám takový na sádlo, s dírkama, ale je prasklý," oslovila starší paní řezníka.

„Paní, to si raději kupte nový, oprava by vás vyšla draho," odvětil Jaroslav Tegza.

„Takový s dírkama se už ale nevyrábí. A já si to bez domácího sádla nedovedu ani představit," odcházela žena s nepořízenou.

„Mozeček na chlebu si dáme, ne Karle? Máš oběd doma?" ptal se jeden muž druhého. „To víš, že mám. Rýži," odvětil Karel Prokop.

„Tak něco pojíme teď a ve dvě sníme doma řízek," usnadnil nakonec rozhodování Bohdan Stacha při pohledu na „usmívající" se ovar. Kdo nenakoupil zabijačkové produkty, vybrat si mohl u stánků s jiným sortimentem med, pečivo, sýry, sirupy, svíčky a jiné. Plné tašky návštěvníků tomu nasvědčovaly.