Doba, která odpovídá současným velikonočním svátkům, patřila původně židovským oslavám jara. Jejich důležitost vyplývala z ústředního postavení v rámci jarního obřadního cyklu.

Prastarý svátek prvního jarního úplňku oznamoval v mnoha kulturách příchod jara a zahájení nového hospodářského roku.

Křesťanský svátek

Před 3500 lety pak Židé dali svátku jara nový význam. Jejich takzvaná Pascha měla připomínat vyvedení židovského národa z egyptského otroctví. Teprve Křesťané dali Velikonocům podobu oslav Kristova zmrtvýchvstání.

Výjimečnost tohoto křesťanského svátku dala vzniknout jeho stanovení na neděli po prvním jarním úplňku. Tím se křesťanský svátek definitivně oddělil od židovských tradic.

Čtyřicet dní půstu

Jsi-li správný Křesťan, posti se. Podle tradic káže svátek spojený s připomínkou Ježíšova ukřižování a vzkříšení čtyřicetidenní půst od Popeleční středy až do Božího hodu velikonočního.

„Omezení se netýkala jen nám dnes známých masitých a maštěných pokrmů, ale i tanečních zábav, svateb a jiných světských požitků,“ vysvětluje Jana Tichá z Valašského muzea v přírodě z Rožnova pod Radhoštěm.

O Bílé sobotě, která je posledním dnem půstu, se už začíná hodovat a na stůl se podává například velikonoční hlavička (nadívání), pokrm připravovaný z uzeného vepřového masa, vařeného jehněčího, vajec a zelených bylin. „Tento pokrm měl být překlenutím mezi přísným půstem a slavnostním jídlem svátků,“ popisuje Jana Tichá.

Tradice

Pečou se také vdolky a mazance s větším množstvím vajec, než je zvykem během roku. Podle svého tvaru a žluté barvy připomínaly mazance slunce – symbol jara a nového života.

Z kynutého těsta se také peče ve formě beránek jako symbol Krista, Beránka božího. Jako symbol Jidášovy zrady se na Velký pátek podává pečivo z kynutého těsta tvarované do podoby oprátky, takzvané jidáše.

Na Zelený čtvrtek se tradičně v kostelech zavazují zvony, protože odletěly na pouť do Říma. Na jejich místo nastupují klapotáři, rapačáři, trakačníci.

Skupiny chlapců v čele s kápem či kapitánem až do Bílé soboty obcházely domácnosti a svými klapotkami, rapači, tragači, řehtačkami a hrkači oznamovaly ranní a večerní klekání a také poledne.

Magické praktiky

Dle starých představ průvody kolem vesnice hlukem svých nástrojů zaháněly zlé démony. Velký význam se připisoval i očistné moci vody, která pomáhala smývat hříchy.

Nadpřirozená síla velkopátečních koupelí se navíc zvyšovala spěchem k vodě v rouše Adamově. „Kdo se prý o půlnoci či alespoň před východem slunce umyl v tekoucí vodě, byl po celý rok zdravý,“ doplňuje Jana Tichá.

Vejce malovaný

Chlapci se starali, čím v Pondělí velikonoční vyplatí děvčata, která naopak vymýšlela, jak se chlapcům odmění.
Mrskalo se březovými, jalovcovými nebo vrbovými proutky.

Děvčata byla také polévána vodou, což mělo mít nejen očistnou, ale také ozdravnou a magickou funkci.

Břízu mládenci splétali do metliček a těmi ještě v neděli odpoledne dostala děvčata poučení (příuček), aby věděla, že na druhý den jim chlapci pořádně nadělí (vyšástají).

Představa o tom, že pruty „vytahují“ nemoci, se přenesla i na jejich zničení. Po pomlázce se stočil tatar či metlička do kruhu a hodily se do potoka nebo do ohně.

Za pomlázku pak rozdávala děvčata chlapcům kraslice, prostřednictvím kterých vyjadřovala svůj vztah k chlapcům – šmigrustníkům.
„Význam měla nejen použitá barva, ale také způsob zdobení i aplikované ornamenty.

Samozřejmě nejvýmluvnější byly veršíčky, které vyjadřovaly nejen náklonnost a lásku, ale byly i posměšné a varující,“ dodává Jana Tichá.

Velikonoční symboly:
Beránek – Židé v něm spatřovali Izrael jako boží stádo, které vede Hospodin a na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. Pro Křesťany je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista - on je beránek, obětovaný za spásu světa.
Řehtačka – ale i další doma vyrobené nástroje s podobným zvukem mají svolávat k bohoslužbám v době, kdy ve čtvrtek umlkají zvony (odlétají do Říma). Zvony se opět rozezní na Bílou sobotu při zpěvu Gloria.
Pomlázka – symbolizuje předání svěžesti, pružnosti a zdraví mladého jarního prutu. Slovo vzniklo pravděpodobně od slova pomladit.
Vajíčko - bylo v mnoha kulturách symbolem plodnosti, života a vzkříšení. Důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.