Pro jedny je to další dávka znečišťujících emisí ve zdejším ovzduší. Pro ty, kteří se na projektu podílejí, především perspektiva, že velká část Moravskoslezského kraje bude mít na desetiletí dopředu vyřešenu otázku likvidace odpadu, který produkují zdejší domácnosti.

Je spalovna zdrojem škodlivin?

Protože záměr výstavby Krajského integrovaného centra využívání komunálních odpadů, jak se tento projekt oficiálně nazývá, vyvolává odborné i laické diskuze o škodlivosti či naopak prospěšnosti spalovny pro životní prostředí, je nejlepší poohlédnout se tam, kde už s tímto mají zkušenosti.

Například ve Vídni, kam jsme se před několika dny zajeli podívat, fungují hned čtyři spalovny odpadu. Tři likvidují vytříděný komunální odpad a jedna přebytky z průmyslové výroby. Na rozdíl od Karviné, kde má plánovaná spalovna stát, však spalovna Spittelau v hlavním městě Rakouska stojí přímo ve městě!

Je to důkaz toho, že tato technologie likvidace odpadu je tzv. enviromentální, tedy neškodící životnímu prostředí? Náš průvodce, mluvčí spalovny Janst Schauer, tvrdí, že všechny údaje o tom, jaké a kolik škodlivin vychází z komína spalovny, jsou k dispozici na internetu. „Každý si tedy může ověřit, že emise, které spalovna produkuje, jsou pod normou stanovenou zákonem,“ tvrdí Schauer.

V Rakousku platí od počátku letošního roku zákaz skládkování komunálního odpadu a tak likvidace spalováním je jediná možnost, jak se jej legálně zbavit. Vyspělé země jako je Švédsko nebo Švýcarsko, ale též Rakousko, mají dokonale propracovaný a léty vylepšovaný způsob využití odpadu. „Odpad je surovina a podle toho s ním zacházíme,“ říká Janst Schauer.

Denně dorazí do spalovny ve Vídni-Spittelau 250 KUKAvozů, každý naplněný čtyřmi tunami odpadu. Samozřejmě vytříděného, prostě s tím, co Vídeňané poté, co sklo, papír, kov, plasty a bioodpad vyhodili do speciálních kontejnerů, naházeli do popelnic. Za rok shoří v této spalovně 250 tisíc tun směsného odpadu. Energie, která přitom vzniká, se však využívá. Jednak je přeměněna na energii elektrickou, jež teplárna dodává do energetické sítě, ale hlavně tamní teplárna produkuje teplo, resp. chlad.

Mizí odpad, vzniká teplo a elektřina

Okolo Vídně najdete 1100 kilometrů dálkového topení, kterým proudí ze všech čtyř vídeňských spaloven teplo do tamních domácností i dalších budov: nemocnic, firem, úřadů či supermarketů. „Dálkově dodáváme horkou vodu o teplotě 90 až 150 stupňů Celsia. Naše spalovna zásobuje teplem 300 tisíc bytů po celé Vídni a šest tisíc klientů máme z řad velkoodběratelů, což jsou například nemocnice, veřejné budovy, úřady anebo třeba supermarkety,“ líčí mluvčí spalovny.

A právě princip tzv. kogenerace chtějí uplatnit i stavitelé karvinské spalovny. Proč? Jednak kvůli využití tepla, které při spalování vzniká a pak také kvůli ekologii. „Pokud se uvede do provozu spalovna, která bude schopna vyrábět teplo, páru, lze toto využít a odvádět teplo do blízké teplárny společnosti Dalkia, která momentálně zásobuje teplem a teplou vodou Karvinou a další okolí města. A tím, že teplárna nebude muset pro výrobu tepla spalovat uhlí, sníží se její emise na minimum,“ vysvětluje princip kogeneraci odborník na problematiku využívání odpadů Jaroslav Hyžík.

V Rakousku jsou už tak daleko, že jsou schopni vyrábět nejen teplo, ale i chlad. „V letních měsících, kdy je poptávka po horké páře minimální a teplo se využívá jen na ohřev vody, dodáváme našim zákazníkům chlad, který vyrábíme pomocí absorbčních přístrojů,“ vysvětluje mluvčí spalovny ve Spittelau Janst Schauer.

Dům z pohádky

Spalovna Spittelau má dosti netypické vzezření. Kdo to neví, nikdy by nehádal, že právě tato dosti avantgardně působící stavba je spalovna odpadu, tedy průmyslová budova. Atypické tvary, barevné ozdoby, komín zdobí barevná báň jakoby z věže pravoslavného chrámu. Nebo spíše z orientální pohádky. K této netypické výzdobě exteriéru spalovny se vídeňští radní rozhodli počátkem 70. let 20. století při rekonstrukci spalovny. V roce 1971 totiž vyhořela.

„Maskování“ budovy spalovny má na svědomí avantgardní umělec a architekt českého původu Jindřich Stovoda alias Friedensreich Hundertwasser. Ten, ač velký ekologický aktivista a odpůrce spaloven a všech jiných možných zdrojů znečištění, zanechal ve Spittelau nesmazatelnou stopu. Janst Schauer přiznává, že i ve Spittelau měli po modernizaci a obnoveném spuštění spalovny v roce 1971 velkou práci, jak veřejnost přesvědčit o tom, že poblíž jejich příbytků a parků nestojí nic, co by jim nepozorovaně ničilo zdraví. Vsadili proto na osvětu a nekonečné vysvětlování toho, že technologický princip, na kterém tamní zařízení pracuje, produkuje minimum škodlivin. „Ročně tady na prohlídkách přivítáme deset tisíc návštěvníků. A jsou mezi nimi i školní exkurze. Snažíme se dětem už odmala vysvětlovat a přiblížit celý odpadový mechanismus a jeho ekologickou likvidaci,“ tvrdí Schauer.

Rakouské normy množství škodlivin, které lze vypouštět do ovzduší, se stejně jako ty české řídí předpisy Evropské unie. Je tedy více než jisté, že je nemůže překračovat ani spalovna odpadu a do ovzduší pustí jen povolené množství. Tomu, co zůstane ve filtrech, přes které prochází kouř komínem, se říká filtrační koláč.

„Z jednoho tisíce tun spáleného odpadu vznikne jedna tuna těžkých kovů, kadmia a zinku. Tato směs se v tuhém stavu ukládá do starých solných dolů v Německu. Sůl totiž škodliviny nepropustí ven. A až třeba někdy v budoucnu bude nedostatek zinku, jsme schopni jej z těchto filtračních koláčů dostat,“ říká mluvčí spalovny.

V České republice zatím fungují tři spalovny odpadu. V Praze, Liberci a v Brně. Ta karvinská by měla likvidovat 200 tisíc tun komunálního odpadu ročně a ekologicky zlikvidovat a využít přibližně polovinu množství separovaného odpadu, jež se ročně sveze z domácností z okresů Karviná, Frýdek-Místek, Opava a z Ostravska. V současnosti se rozjíždí projednávání studie vlivu na životní prostředí (EIA) a pokud vše půjde podle plán, spalovna by měla stát na okraji Karviné roce 2015.

Profesor Jaroslav Hyžík, jenž se dlouhé roky zabývá problematikou obnovitelných zdrojů a právě stavbami spaloven odpadu tvrdí, že energie z odpadu je čistější než z uhlí. „Je to zapovězené veřejné tajemství, moc se o tom nesmí mluvit, ale je to tak. Proto tvrdím, že ani na Karvinsku se není třeba spalovny bát. Vyřeší problematiku likvidace odpadu a pomůže snížit emise vypouštěné do ovzduší,“ říká Hyžík.