Před dvaasedmdesáti lety byl 14. březen sychravým dnem. V předvečer tohoto dne skončilo u 3. praporu 8. pěšího pluku v Čajánkových kasárnách ve Frýdku-Místku zaměstnání a vojáci se věnovali zájmové činnosti.

Bděly jen dozorčí orgány a kasární stráž pod vedením svobodníka Bohuslava Přibyly. Na strážním stanovišti u vchodu do kasáren stál vojín Sagan. Asi po osmnácté hodině uviděl Sagan, že se ze tmy vynořila skupina osob, která se blížila s napřaženými zbraněmi. Přiblížila se ke vchodu a vyzvala Sagana, aby se vzdal nepříteli. Vojín Sagan, naplňující slova vojenské přísahy, zamířil, ozval se výstřel a k zemi padl první mrtvý agresor. Výstřel na stráži automaticky znamenal bojový poplach a stráž pod vedením svého velitele zahájila boj s nepřítelem. Také pro ostatní vojáky v kasárnách tato situace znamenala boj.

Řízení obrany kasáren se ujal kapitán Pavlík a rozhořela se přestřelka. Moment překvapení byl sice na straně Němců, ale statečná obrana kasáren způsobila nacistům citelné ztráty. Oficiální čísla Němci utajovali, ale odhadovalo se dvanáct mrtvých a řada zraněných. Následně byl boj ukončen a na rozkaz z velitelství pluku se místní vojáci vzdávají. Začala se psát nejtemnější historie našich dějin od dob Bílé hory. Utrpení našeho národa bylo ale daleko bolestivější, když si následující okupace vyžádala na 350 tisíc obětí.