„Pro zájemce závodního klubu Slezan, kde jsem byl tajemníkem, jsem pořádal zájezd do Prahy. Jeden den jsme při procházce navštívili hřbitov na Vyšehradě. Když jsme sestupovali do nitra Prahy, bokem cestičky byl malý kiosek, ve kterém prodávala starší paní vše možné od potravin až po suvenýry. Mnozí z nás kupovali něco na památku. Zastavil se u ní také mladík, koupil si kvašenou okurku a s úsměvem odcházel. Paní řekla: “Víte, kdo to byl? Karlík Gott, učí se tady řemeslníkem, tady se u mě často zastaví. Umí pěkně zpívat, někdy i v parku,“ odpověděla. Tehdy jsme jeho osobnost nevnímali,“ vzpomíná Vlk.

Přidal i vzpomínku na Gottovo vystoupení ve Frýdku-Místku.

„V sedmdesátých letech jsme pořádali v Národním domě v Místku jako závodním klubu Slezan velmi často vystoupení pražských umělců. Zpívali u nás Waldemar Matuška, trio Vondráčková, Neckář, Kubišová, taky Simonová a Chladil a Karel Gott. Protože v té době již měl jméno u nás i v zahraničí, byly dva večerní koncerty vyprodány a ještě byl zájem. Požádal jsem jej, zda by vystoupil pro mládež odpoledne ve zkráceném programu. Samozřejmě ho to potěšilo a nás ta jeho ochota nadchla,“ podotýká Vilém Vlk.