Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Téma Deníku: Jak trávili předkové Vánoce na dědině

REGION – Než jsme si to v každodenním spěchu stačili pořádně uvědomit, nastala nám doba předvánoční. Zkuste se s námi na chvíli zastavit a přenést do časů dědečků a babiček, kteří zažívali mnohem chudobnější, ale určitě zajímavější a šťastnější Vánoce, než zažíváme my.

24.12.2007
SDÍLEJ:

Ilustrační foto. Živý betlém v podání dramatického souboru z Oldřichovic.Foto: Petr Rubal

Zavzpomínat na dobu vánoční za starého mocnářství (před 1. světovou válkou), můžeme prostřednictvím vzpomínek, které kdysi vyprávěl a také zaznamenal pan Bedřich Fišer, vlastivědný pracovník a kronikář z obce Bašky.

Staříček a stařenka Fišerovi bydleli v Bašce v malé a hodně staré dřevěnce, která v zimě pro samý sníh pomalu nebyla ani vidět. Také jiné chaloupky na tom byly podobně. Občas po návsi přešla nějaká postava, „zababuchaná“ do velké „vlňanky“ či s kloboukem silně naraženým. Noc před Štědrým dnem byla pro malé děti bez konce, když se ráno probudily, bylo ještě zpravidla tma.

Přes slibování „zlatého prasátka“, které se jim mělo objevit malinkaté, ale živé, na římse u kamen při večeři, většina dětí raději vyžebronila aspoň kousek černého chleba a tak prasátko nikdy nespatřila.

Ráno se šlo ke kupci

Zrána musel každý zajít ke kupci, i kdyby tam po uplynulý celý rok neutratil ani šestku, utratil v ten den závratné peníze, celé tři nebo čtyři rýnské. Domů se přinesly „štrucla“ (vánočka), pecen bílého chleba, spousta sáčků, pytlíčků a kornoutů. Jako první se musela vyložit sůl, ke které se doplnila průpovídka: „Bez chleba je zle, bez vody je ještě horší, ale bez soli – nejhorší.“ Půjčená sůl se tenkrát nevracela a ani ten nejurputnější nepřítel ji svému odpůrci nemohl odepřít.

Zejména děti obdivovaly rozmanité věci: byly zde mouka, homole cukru, krupice, pohanská a prosná kaše, hrách, kvasnice, povidla, mák, tvrdý perník, oplatky, med, hrozinky, skořice, šafrán, zázvor, hřebíček, nové koření, pepř, paprika, svíčky, mýdlo, petrolej, modř, surový vosk, fosforové sirky, františek pro vůni, kornout „cukrkánu“ na „maškrcení“ dětí. Nákup odpovídal velikosti peněženky té které hospodyně.

Nesmělo se zapomenout na dvě hromniční svíčky, koupila se i troška pravé zrnkové kávy a balíček čaje. Čaj dětem nechutnal, běžně se totiž nepil a dělal se velmi silný, hořký. Dobrý kupec neošidil, na cestu ještě zdarma přidal „ščedroka“, zpravidla „flašu fajniho araku až z Kalamajki“, což byl Jamajský rum.

Celé dopoledne se uklízelo stavení, zejména musela být vysmýčena obytná světnice. Pak se z lesa přinesla jedlička nebo smrček, železným „braštanem“ se udělala do hliněné podlahy díra, tenkráte ještě nemívali všude prkennou podlahu, a stromek se zasadil doprostřed světnice. S půdy se přinesly slaměnka jablek a hrušek, pytlík ořechů, plody svatojánského chleba, ozdoby na stromeček, které se dělaly doma - panáčci, srdíčka, zajíčci, zlacené šišky, většinou z papíru, ale i z těsta nebo dokonce z vaty. Nesměl chybět betlém hustě podložený jedlovou četynou (chvojím). Na stůl se uchystal veliký svíčník a čerstvý pecen chleba. Před každého musely být položeny peníze, aby jich po celý příští rok nechybělo.

Večer začal modlitbou

Sotva hodiny odbily sedmou, všichni zasedli ke svátečně prostřenému stolu. Pomodlili se pět Otčenášů, Věřím v Boha Otce, Anděla Páně a Zdrávas Královno. Nejstarší muž pak všechny pokrmy přežehnal a dodal: „Pane Bože, rač nám toho Božího daru požehnat, který budem požívat!“ Pak se začalo večeřet. Hustá hrachová polévka, mladé zelí, krupičná kaše s medem, brambory s podmáslím, „mačka bryja“ ze sušeného ovoce, a ještě od každého postního pokrmu, které se v průběhu roku jedly.

Jak vzpomínal pan Fišer z Bašky, u nich se ryby nejedly, to bylo panské jídlo, naposledy každý dostal posvěcený oplatek s medem a kousek makovníku s čajem. Pro zábavu, někteří tomu i ještě věřili, se věštilo - zvídalo na sudičkách, co je každému souzeno v příštím roce. Rozkrajovala se jablka, louskaly se ořechy, sfoukávaly se lojové svíčky či se po starodávnu házelo střevícem ke dveřím. Pak se zpívalo ze starých zpěvníků, řádně naditých vloženými nebo přivázanými jarmarečními nábožnými písněmi, kterých měli v některých rodinách i několik set. K nejoblíbenějším patřila píseň „Proč, Maria, proč se tak na naříkáš“, která prý měla 54 slok o umučení a smrti Mariina syna - Ježíše Krista. Zejména děti ji však nerady zpívaly pro přílišnou rozsáhlost a také proto, že jednou započatá nábožná píseň se musí téhož dne dozpívat, aby po smrti duše člověka nemusela před vstupem do nebe dozpívat nedokončené písně.

Když svíčky dohořely, šlo se spát, protože brzy ráno bylo potřeba vstávat na „jitřní“. Ta se odbývala v zastrčeném vesnickém kostelíčku ve Skalici, kam se lidé scházeli ze široka zdaleka. Podle pamětníků v kostele prý nebývalo k hnutí. Všichni napjatě čekali na začátek mše, nějakého malého neposedu někdo starší uklidnil slovy: „Ale včil davejtě dobry pozur, bo pan učitel Gardelka naštudýrovali same pěkne moravske koledy, to buděte poslúchať!“ Po návratu domů, lidé pokračovali v důstojném svěcení svátku Božího narození. Pojedlo se, co zbylo od večeře, načala se makovnička s hrozinkami, vařila se zrnková káva a po obědě se říkala litanie a zpívaly se vánoční písně. Neslušelo se, chodit po návštěvách nebo dokonce jít do hospody, doma musely zůstat i děti. Navečer se opět rozsvítily svíčky na vánočním stromku.

Recept štědrovečerní bryje

Recept na uvaření štědrovečerní „bryje“, omáčky ze sušeného ovoce ze staré domácí kuchařské knížky z Frýdku. Ta se vařila z kořeněného rybího vývaru, ve kterém nechyběla kořenová zelenina, pepř, bobkový list, přidalo se i trochu nového koření. Pak se vývar scedil, uvedl znovu do varu a vmíchávaly se do něj zvlášť uvařené ořechy, loupané mandle, rozinky, strouhaný perník, trocha povidel, rozvařené sušené ovoce, zejména „slivky“ a na závěr se přidala celá skořice. „Bryja“ se jedla teplá, s bílým pečivem, a podle výčtu pochutin se jednalo spíše o „panštější“ jídlo.

Lidé vědomci uměli dříve postavit se čarodějnicím

Dle pověrečných názorů mezi lidem hojně rozšířených jsou na světě lidé, kteří více vědí, než jenom chléb jísti. Díky svým zvláštním vědomostem dokáží i věci nadpřirozené a zázračné. Někteří nabývají tyto vědomosti poznáváním přírodních sil, které jsou jiným skryty. Za takové vědomce jsou pokládáni především pastýři, hlídači polí a myslivci. Jiní mají své vědomosti díky božímu přispění. To jsou lidem užiteční vědomci, jež se nazývají božci a bohyně. Poslední skupina se spolčuje se zlými duchy a s jejich pomocí nabývají nadpřirozené moci, kterou požívají ke škodě a záhubě svých bližních. Tuto skupinu nazýváme čarodějníci a čarodějnice. Zaměříme se nyní především na třetí skupinu.

Mravenci a kráva

Mužští čarodějníci se v lidových pověrách a pohádkách vyskytují poměrně zřídka. Obvykle se jedná o osoby ženského pohlaví. V různých oblastech je nazývají různě: čarodějnica, bosorka, bobonica a také újemnica. Roste-li po dešti na hnoji čarodějnické máslo (běložlutá houba), je to neklamným znamením, že čarodějnice škodí ve statku. Domnívá-li se hospodyně, že její kráva je očarovaná, zavede ji k mraveništi a postaví krávu doprostřed mraveniště. Lezou-li mravenci krávě jenom po kolena a pak opadají na zem, kráva je očarovaná. Pokud lezou mravenci krávě až nad kolena, není třeba se obávat kouzel.

Chceme-li odhalit, které ženy jsou čarodějnice, začneme na Lucii vyřezávat stoličku pod nohy. Každý den vyřežeme jen kousek stoličky, aby byla hotová právě na 1. svátek vánoční. Pak je třeba vyhledat na hřbitově kus desky z rakve, ze které vypadl suk. Desku i stoličku si s sebou vezměte do kostela na jitřní. Na stoličku si klekněte a dírou po suku se rozhlížejte po kostele. Čarodějnice se poznají podle toho, že budou mít na hlavách hrotek a budou obráceny zády k oltáři. Sotvaže je rozeznáte, nečekejte, až kněz řekne amen a zavčasu utíkejte z kostela ven. Čarodějnice by poznaly, že jste je odhalili a zle by se vám vedlo.

Asasa, asasa…

Pokud se vám zdá stolička příliš náročná, stačí, když začnete na Lucii kousek po kousku vyřezávat vařečku. Na Štědrý den doprostřed hotové vařečky vyvrtejte dírku a každé štědrovečerní jídlo s ní pomíchejte. Vařečku s sebou vezměte na jitřní a dírkou ve vařečce se rozhlížejte po kostele. Uvidíte je také. Stačí také ulomit na Lucii třešňovou větévku a dát ji do sklepa. Pokud na Štědrý den rozkvete, předtím než půjdete na jitřní, oblečte si všechny šaty naruby a větévku vezměte s sebou. Po jitřní pak vyjděte první z kostela, postavte se ke dveřím a rozkvetlou větévkou v ruce pak všechny čarodějnice snadno poznáte.

Umíte-li plést biče, upleťte jeden v době od Lucie do Božího narození. Na Štědrý den a na Veliký pátek s ním o půlnoci práskejte. Když s tím bičem pak půjdete plavit koně, uvidíte na potoce všechny čarodějnice, jak jezdí na pohrabáčích nahoru a dolů. Znáte-li někoho, kdo vyhání dobytek na pastvu, stačí si schovat kousek chleba od Štědrého dne až do jara, kdy se dobytek poprvé na pastvu vyhání. Na pastvině je třeba vykopat jámu, vlezete do ní tak, aby vám jen hlava vykukovala, na hlavu si položíte kus drnu a díváte se skrz ten krajíček. když budou krávy přecházet kolem vás, uvidíte na nich čarodějnice, sedící tváří obrácenou směrem ke kravskému ocasu a zpívající si bosoráckou píseň: „Asasa, asasa! Já se držím ocasa!“ Čarodějnice vám budou hrozit, že jste je poznali, ale neublíží vám, pokud je neprozradíte.

(jp)

Lidová vyprávěčka vzpomíná na vánoce svého dětství

Frýdlant nad Ostravicí, Staré Hamry – Tento čas, na který se těší po celý rok zejména děti, je stále v živých vzpomínkách u starších pamětníků. Jednou z nich je lidová vyprávěčka a národopisná pracovnice Františka Pituchová z Frýdlantu nad Ostravici, kde si užívá se svou rodinou pozdní chvíle života. Své mládí prožila v rodných Starých Hamrech a velmi často vzpomíná nejen na své dětství, ale zejména na vánoční čas, spojený se zvyky a pověrami. „Když přišel Štědrý den, museli jsme se postit, abychom uviděli zlaté prasátko. Museli jsme na sebe být hodní, nesměli jsme se hádat, abychom nebyli bití. Kdyby se to stalo na Štědrý den, čekalo by nás to po celý rok. Nadělovali jsme si pohodu a sváteční náladu,“ prozradila Pituchová.

„Dárky jsme si doma nedávali, ale Štědrý den byl i tak výjimečný. Maminka dopoledne vařila, uklízelo se, tatínek šel pro stromek, vždycky bylo strašně moc sněhu a po chalupě to vonělo jehličím. A jak se na nebi objevila první hvězda, večeřelo se. Prostřelo se na svátečním ubrusu a museli jsme dávat pozor, aby nic nechybělo. To by se řeklo, že někdo z rodiny odejde. Raději mohlo něco přebývat,“ pokračovala Pituchová.

Také od svátečního stolu se nesmělo odejít. „Na stůl mohla nosit jen maminka, děcka ne. A chybět nesměl chléb, sůl a pod talířem peníze. Ryby, to jsme měli až po válce. U obyčejných horalů se jedla hrachová polévka, potom bryja - omáčka ze suchých švestek Následně každý dostal na talíř krupici politou máslem, dyňový kompot a brambory. Musela být bábovka a něco s mákem, aby se urodilo. Před talířem našel každý v uzlíčku ovoce. To muselo vydržet přes celé svátky, tak jsme si jej šetřili. První svátek vánoční pak muselo být ticho,“ vypočetla Pituchová.

Ale na Štěpána bylo půl páté a už někdo oklepával botky u chalupy na koledu. „Každý koledník přinesl ščotku - ověnčenou větvičku chvojí. A kolik bylo na té větvičce jehliček, tolik dobrých přání řekl. Větvičky se zastrkávaly za zrcadlo i za dveře. Celá světnice jimi voněla. Vždycky jsme prosili maminku, aby nás probudila až „ščetkoři“ přijdou, jen abychom o to nepřišli. Každé dítě dostalo za své přání výslužku. Ještě si vzpomínám i na další zvyky, a také na to, jak se lidé o vánocích navštěvovali víc než teď, kdy bydlí v jednom poschodí,“ řekla Pituchová. „Měli jsme chudobné dětství, ale přece pěkné, protože bylo bohaté na cit. A na to by se nemělo zapomenout ani dnes,“ uzavřela Františka Pituchová.

VILÉM VLK

24.12.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Petice proti stavbě supermarketu ve Vratimově.
6

Prodej pozemků pro supermarket rozděluje Vratimov na dva tábory

Fotbalový pažit v Řepištích je na sobotní televizní utkání připraven.

Snad nebudou hráči hledět do kamer, přeje si předseda fotbalistů Řepišť

Zprovoznění obchvatu mělo zpoždění

V úterý 17. října byl slavnostně otevřen obchvat Třince v úsecích Nebory – Oldřichovice a Oldřichovice – Bystřice. Jako první se po nové cestě měli v 18 hodin projet motorkáři. 

Babí léto v Ostravě. V kraji meteorologové naměřili víc než 22 stupňů

V Česku pátý den po sobě padaly teplotní rekordy. Nová maxima dnes hlásí 25 ze 144 stanic měřících 30 a více let, většinou v Moravskoslezském a Zlínském kraji, kde bylo i přes 22 stupňů Celsia. Nový rekord si ale připsala i Labská bouda v Krkonoších. Vyplývá to z informací na webu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Policisté rozpletli případ, kdy řidič ujel od těžké nehody

Vážnou nehodu, která skončila nárazem vozidla do vzrostlého stromu, vyšetřují frýdecko-místečtí policisté. Událost se odehrála v září u hřbitova ve Staré Vsi nad Ondřejnicí.

Představujeme prvňáky ZŠ v Milíkově a Bukovci

Deník přináší čtenářům nový seriál Naši prvňáci. Jeho prostřednictvím bude představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol, a to až do pololetního vysvědčení. Rodiče a blízcí žáků najdou své prvňáčky každou středu na straně 4 a na webu. Deník si tak mohou koupit na památku. Fotografii zvětšíte kliknutím. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení