„Já jsem na tomto folkování již jednou vystupoval sám, ale jako skupina Wečírek jsme zde poprvé,“ prozradil Petr Sajdok. Příprava na vystoupení byla jednoduchá. „Několikrát jsme si sedli a přehráli si písničky, který ve Frýdlantu chceme zahrát. Jinak žádná zvláštní příprava nebyla,“ dodal druhý z dua – Zdeněk Karlík. Ač se ve Frýdlantu jednalo o soutěžní přehlídku, Wečírek měl před vystoupením jasný cíl. „Chceme propagovat náš styl, který se nazývá gorolfolk. Ten spočívá v propagaci nářečí, kterým se na Třinecku a Jablunkovsku mluví,“ vysvětlil Sajdok s tím, že skupina Wečírek funguje již deset let.
„Začínali jsme v punkrockovém kvartetu, ale po katastrofální oslavě Silvestra 2000 jsme se rozhodli, že přesedláme na folk. Tím jsme si začali skládat vlastní písničky pro radost a fungujeme jako dvojice,“ upřesnil Karlík. V tomto třineckém duu není dané, kdo skládá hudbu a kdo píše texty. Dvojice se v tomto dělí. „Je to půl na půl,“ dodal Sajdok s tím, že za rok skupina vyprodukuje asi dvě skladby. „Bývalo to lepší, ale už nám není dvacet let. Máme ještě spoustu dalších věcí, chodíme do práce. Hudbu bereme spíše jako zábavu. Vystupujeme většinou v okolí Třince,“ vysvětlil Sajdok, podle kterého Wečírek vystupuje na přehlídkách i lidových zábavách. „Kdysi jsme začínali hrát s tím, že hudbou zbohatneme. Ale peníze nepřicházely, rovněž davy fanynek se na nás nehrnou, proto hrajeme pro radost,“ usmíval se Karlík.
Skupina Wečírek ráda vystupuje na zábavách. „Je to tam spontánnější než na přehlídkách,“ svěřil se Sajdok. „Já nejraději hraji v nějakém menším klubu, kde je například dvacet lidí, ale naší hudbě rozumějí,“ dodal Karlík. Petr Sajdok začal s hudbou asi v patnácti letech. Zdeněk Karlík chodíval i do „lidušky“. „Hrával jsem na flétnu a housle, ale nyní už ani pořádně nevím, jak se tyto nástroje drží. Ve čtrnácti jsem objevil kouzlo kytary a v tom pokračuji dodnes,“ uzavřel Karlík.
