Narodil se 18. srpna 1925 ve Frýdku. V roce 1926 se rodina Gureckých přestěhovala do Třince, odkud byl jeho otec, zaměstnanec Báňské a hutní společnosti, závodu Válcovny plechu Karlova huť, služebně přeložen do Třineckých železáren. V Třinci chodil do české obecné i měšťanské školy. V říjnu 1938, kdy Polsko obsadilo Těšínsko, se museli z Třince vystěhovat, a proto měšťanskou školu dokončil ve Frýdku. Vyučil se elektrotechnikem a po válce se v roce 1945 rodina Gureckých vrátila zpět do Třince, kde Miloš 3. ledna 1946 nastoupil do zaměstnání v Třineckých železárnách.

V roce 1947 se oženil a zároveň nastoupil k výkonu dvouleté prezenční služby na Slovensku v Martině. Po jejím vykonání se vrátil do Třince, kde působil jako výchovný pracovník na odborném učilišti. Protože nebyl členem KSČ, neměl v tehdejší době naprosto žádnou perspektivu, a proto z učiliště odešel zpět do Třineckých železáren do provozu. Tam pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1985. V šedesátých letech si v Nýdku postavil zděnou chatu, kam se v roce 1970 nastěhoval se svou manželkou Marií a synem Michalem a bydlí tam dodnes.

Skautingu se Miloš Gurecký věnoval od raného mládí: „Ještě mi nebylo ani šest let a již jsem byl v roce 1930 jako vlče na skautském táboře v Košařiskách u Bystřice nad Olší, kam mě poslali rodiče. Dodnes jsem jim za to vděčný, protože láska ke skautingu mi zůstala do dnešních dnů. Vzpomínám na léta 1936 a 1937, kdy jsem byl pod vedením Oldřicha Štěrby ve stejném skautském táboře, který tento vynikající pedagog a skvělý člověk vedl. Obdivoval jsem ho od klukovských let a to, co nás skauty Oldřich Štěrba naučil, dodnes nezapomenu.“

Miloš Gurecký se v době nacistické okupace aktivně zapojil do skautské odbojové činnosti ve Frýdku. Jako partyzánská spojka jezdil na kole na určená místa, a aby nedošlo k jeho odhalení, vozil sebou elektrikářské náčiní. Někdy cestoval i vlakem, vozil například poštu, balíčky, o kterých se nikdy nedozvěděl, co v nich bylo. Vzpomíná na legendárního velitele 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, která v této oblasti Beskyd působila, Dajana Bajanoviče Murzina: „Bylo to pod Lysou horou na Chladné Vodě, tam bylo naše skautské výcvikové středisko v bývalé lesní škole. Murzin tam dokonce jednou v noci přišel, ovšem do chaty nevešel. Schůzka proběhla s naším vedoucím venku. Tehdy nás tam bylo 12. Vzpomínám na Zdeňka Měkynu z Třince, který utekl z lágru a my jsme ho na Chladné Vodě krátce schovávali.“

S jakými vzpomínkami má svázány počátky skautingu v Bystřici? „Skautské hnutí založil v Bystřici již před válkou v roce 1926 učitel Oldřich Štěrba a jeho zásluhou bylo toto hnutí vcelku dobře organizované. Po válce byla snaha obnovit předválečný skaut. Na schůzky do Bystřice jsem chodil hned po válce. Tehdy jsem úzce spolupracoval s Vaškem Muroněm, který skauty vedl. Scházeli se pravidelně u Eduarda Heczka v Bystřici a také v lokalitě U baráků, směrem na Nýdek, které jsou již dnes zbořeny.“ Po roce 1989 se skautské hnutí v Bystřici nad Olší rozpadlo. Někteří skauti však pokračovali v činnosti v nedalekém Nýdku. Dnes má Nýdek 18 organizovaných skautů, avšak z Bystřice ani jednoho. Je to jistě škoda, protože nejsou pokračovatelé tradic, které zde položil Oldřich Štěrba. „Dnes to již není ten skauting, co byl,“ říká Miloš Gurecký. „V minulosti to byla výběrová, výchovná organizace. Kdežto v dnešní době mládež zpohodlněla, více ctí počítače, televizi, což je velká škoda a je mi to osobně moc líto,“ dodal.

Pokračování příběhu Miloše Gureckého se dočtete příští týden.

PETR MAJER