Hrad s městečkem vznikl asi mezi roky 1327 až 1339, a to úsilím těšínského knížete Kazimíra I. K nejstarší podobě hradu historikové hypoteticky řadí některé dochované části frýdeckého zámku, jedná se hlavně o třípodlažní palác v jižním křídle.

Výrazné gotické přestavby se hrad dočkal pravděpodobně ve druhé polovině 15. století. Hradní areál obohatila mohutná třípodlažní stavba tvořící v podstatě celé dnešní východní křídlo zámku a vstup do hradu.

Důležité bylo zlepšení obranyschopnosti hradu novými fortifikacemi. Tehdejší stavebníci postavili novou bránu s hradbami a vyhloubili příkop, který budovu zvolna obtáčel v prostoru dnešního prvního nádvoří. Velká renesanční přestavba hradu na zámek se udála na přelomu 16. a 17. století, tedy za hraběte Bartoloměje Bruntálského z Vrbna, který na zámku sídlil.

Snahou patrně bylo vybudování pravidelného čtyřkřídlého zámku s obdélným nádvořím, což později završila výstavba arkádových chodeb. Toho docílili dostavbou nového, plně podsklepeného patrového západního křídla s arkýřovou věží.

Frýdecký zámek sloužil šlechtě i úředníkům.

V severním křídle vznikla zámecká kuchyně s pekárnou, v jižním křidle zase mohutná terasa. Do utváření podoby frýdeckého zámku výrazně zasáhl Jiří III. hrabě z Oppersdorfu, který štědře podporoval katolickou církev a protireformační úsilí. Panství koupil v roce 1636 a krátce poté začal se stavebními úpravami zámku.

Asi první významnou změnu představovalo vystavění zámecké kaple svaté Barbory. Další velká úprava se týkala dnešního předzámčí – budov kolem prvního nádvoří. Přestavba sjednotila všechny, většinou přízemní, budovy do jedné a zasypala příkop. Přízemí nových budov sloužilo jako stáje, kolna a sklady, patro nejspíše jako hostinské pokoje.

DO HISTORIE ZÁMKU ZASÁHL I VELKÝ POŽÁR

Úpravy předzámčí korunoval kamenný alianční erb Jiřího III. a jeho manželky Barbory Ester z Meggau, který je dodnes umístěn nad portálem vjezdu. Druhý kamenný alianční erb zdobí východní arkádové průčelí v prostoru druhého nádvoří. Poslední část zámku, která se připisuje hraběti Jiřímu, je vyhlídkový gloriet.

Po Jiřího smrti v roce 1651 přebírá panství jeho syn Matyáš Rudolf. Matyáš zemřel v roce 1666 a panství se ujal jeho bratr František Eusebius. V roce 1688 zasáhl zámek a město velký požár. Za své vzaly pravděpodobně střechy zámku, krovy a dřevěné konstrukce – stropy, nábytek, podlahy a podobně. Hrabě ihned po požáru začal poničený zámek opravovat, krátce poté vystavěl hlavní věž.

Velkou pozornost věnoval opravě Rytířského sálu a stavbě pískovcového krbu s krásnou kamenickou výzdobou – v nástavci jsou vytesány erby a iniciály Františka Eusebia z Oppersdorfu a jeho ženy Anny Zuzany Beesové, původně z Vrchlesu. Požár nejspíše zasáhl i zámeckou kapli, jejíž dominantou je hlavní oltář svaté Barbory. Podle průzkumů vznikl pravděpodobně mezi roky 1688 až 1691.

POSLEDNÍMI ŠLECHTICI NA ZÁMKU BYLI HABSBURKOVÉ

Po sňatku Ludoviky Marie, dcery Františka Eusebia a Anny Zuzany, s Karlem Štěpánem hrabětem Pražmou, se stal pro celé 18. století držitelem frýdeckého panství rod Pražmů z Bílkova. Po smrti Karla se majitelem stal jeho syn František Vilém Pražma, jehož třetí ženou byla hraběnka Karolina z Almesloe.

Frýdecký zámek sloužil šlechtě i úředníkům.

Ta od roku 1740 štědře podporovala výstavbu velkého poutního chrámu Navštívení Panny Marie na místě dřevěné kaple. Za Jana Nepomuka Pražmy zámek představoval kulturní a společenské centrum – historické prameny zmiňují třeba zámeckou kapelu. Za hraběnky Karoliny Pražmové vzniklo velké reprezentační schodiště. V roce 1798 Jan Nepomuk prodal své frýdecké panství Marii Kristýně Habsburské, sestře Josefa II. Za Habsburků zde trvale sídlila pouze správa panství, majitelé zámek využívali jenom příležitostně.

Roku 1847 zámek připadl Albrechtu Habsburskému. Posledním šlechtickým majitelem byl Bedřich neboli Friedrich, arcikníže rakouský, který zámek držel v letech 1895 až 1918. Inicioval také některé historizující úpravy, postupně začala proměna vnější tváře zámku. Nejviditelnější byla úprava střech jižního, severního a západního křídla. Zámek se dočkal i technické modernizace – byl elektrifikován a vzniklo i několik žumpových toalet.

Na konci 19. století se Fridrich Habsburský pustil do velké renovace zámecké kaple a Rytířského sálu, kam nechal zavěsit 35 obrazů erbů z konce 18. a počátku 19. století. Po zabrání Habsburkům se zámek dostal do nucené správy. Sídlily v něm úřady, později ředitelství státních lesů. Zámek tedy sloužil jako úřadovna s byty zaměstnanců. V roce 1960 se do jeho prostor přesunulo muzeum, které začíná s obnovou památky. V 60. letech vznikla dodnes užívaná obřadní síň. Několik oprav se událo i v nedávné době.

Zdroj: Muzeum Beskyd