Velmi členitý terén s nadmořskou výškou od 320 metrů do 600 metrů vytváří s 280 let starými, převážně bukovými porosty, protkanými starými alejemi lip, jírovců, dubů a solitérů různých dřevin, jedinečný přírodní útvar v podhůří Beskyd, který byl částečně vyhlášen Evropsky významnou lokalitou.

První zmínky o obornictví na Hukvaldech sahají do roku 1567, kdy olomoucký biskup Vilém Prusinovský dostal od císaře Maxmiliána II. darem daňčí a jelení zvěř a dal pro ni v okolí hradu Hukvaldy ohradit kus lesa.

V letech 1730 až 1736 nechali správci hukvaldského panství postavit kamennou oborní zeď, aby dali v hladových letech lidem práci. Tehdy také znovu osázeli hradní vrch, který byl ve středověku z obranných důvodů odlesněn, ohradili asi 200 hektarů okolního lesa a přestěhovali sem zvěř.

Obora Hukvaldy, amfiteátr.Obora Hukvaldy, amfiteátr.Autor: Deník / Lukáš Morys

V 18. století byly po celé Evropě zakládány přírodně-krajinářské parky se snahou vytvořit výtvarně působivou krajinu, inspirovanou tvorbou malířů. Stejnou snahou byli vedeni také tehdejší držitelé obory, což dokládají některé dodnes zachované zbytky alejí s průhledy do krajiny. Výrazné je především převážně lipové stromořadí podél páteřní komunikace vedoucí oborou nebo skupiny stromů na loukách. Až do roku 1948 bylo vlastníkem obory Arcibiskupství olomoucké, kterému byl tento majetek po únoru 1948 zestátněn.

V druhé polovině minulého století a počátkem nového tisíciletí oboru Hukvaldy obhospodařovaly Severomoravské lesy, lesní závod Frenštát pod Radhoštěm a následně Lesy České republiky, Lesní správa Frenštát pod Radhoštěm.

Dalším historickým mezníkem v dějinách obory Hukvaldy byl 1. říjen 2014, kdy obora přešla v rámci tzv. majetkového narovnání mezi státem a církvemi do vlastnictví Biskupství ostravsko-opavského. Provoz obory nyní zajišťují zaměstnanci Biskupských lesů.

Obora Hukvaldy, socha lišky Bystroušky.Obora Hukvaldy, socha lišky Bystroušky.Autor: Deník / Lukáš Morys

Díky nepřerušené kontinuitě starých stromů, ponechaných dutých solitérů a jedinečného prostředí přírodě blízké, nachází zde své přirozené podmínky evropsky významní živočichové. V oboře je chován muflon, daněk a prase divoké. Dále se v areálu setkáme se zajícem, veverkou, kunou skalní i lesní, tchořem, liškou, jezevcem, lasicí kolčavou, lasicí hranostajem a vydrou.

V korunách a dutinách stromů hnízdí čáp černý, káně, jestřáb, krahujec, krkavec, holub doupňák, holub hřivnáč, datel, žluna, sojka, různé druhy sov a zpěvného ptactva. Neodmyslitelnou součástí obory díky několika pramenům kvalitní vody je pstruhové a rybniční hospodářství.