O založení kláštera sester alžbětinek v Jablunkově na levém břehu řeky Olše pod kostelem Božího Těla se zasloužil zdejší farář Vavřinec Piontek. Ten se postaral o to, aby o nemocné, kterým se nedostávalo potřebné pomoci, pečovaly řeholní sestry. Z Těšína zde byla 23. září 1851 vyslána sestra Bonaventura. Malý domek, ve kterém se přijímali nemocní, byl moc malý a brzy kapacitně nestačil. Proto se v březnu 1853 začalo se stavbou kláštera s nemocnicí. Po dvou letech byly práce hotovy a následovala stavba klášterní kaple.

Arcibiskup Jindřich Förster potvrdil samostatnost Konventu sester Alžbětinek. První matkou představenou se stala sestra Bonaventura. Klášter s nemocnicí stál na neregulovaném břehu řeky Olše. Docházelo zde k častým záplavám. Při povodních a silných bouřkách byl klášter zaplavován až po první patro. V těchto podmínkách, kde se vyskytla nadměrná vlhkost a plíseň, už sestry nemohly dále pracovat.

Nový klášter se začal stavět v roce 1926 na blízkém kopci, kde sestry zakoupily pozemek. Na stavbě, kde pracovaly sestry a několik dělníků, bezplatně pomáhali dobrovolníci, především příbuzní sester. Někteří z nich přispěli i finančně. Jako první se v květnu 1928 dokončila stavba klášterní nemocnice – Ústav sv. Alžběty.

Zde svou péči sestry věnovaly především starším a nemocným ženám z okolí Jablunkova. Poté se začala stavět obytná část pro sestry. Základním kámen pro stavbu klášterního kostela byl posvěcen v červenci 1929. Kostel sv. Josefa byl dokončen v roce 1932. Během druhé světové války zde jako správce nemocnice pracoval major Rückmann. Díky němu nebyly sestry odvezeny do koncentračního tábora. Bylo zde totiž zřízeno oddělení pro nejtěžší případy plicní tuberkulózy a Rückmann požadoval, aby u nemocných zůstaly řeholnice. Po válce měl klášter dvacet sester. V roce 1951 byl kostel včetně nemocnice zestátněn a nemocnice byla přejmenována na Státní plicní léčbu pro ženy. Sestry byly propuštěny 16. května 1960.

Bylo jim ponecháno sedm menších pokojů, za které platily nájem. Toto období trvalo třicet let. V roce 1990 se opět vrátily ke své práci a o rok později jim byl vrácen klášterní majetek. Jen o pár měsíců později zde otevřely Domov sv. Alžběty, který slouží jako domov pro seniory.