Vznikl na přelomu 17. a 18. století a v registrech obce Hliňanců je z roku 1735 zmínka o jeho opravě. Na Podkarpatské Rusi původně patřil řeckokatolické církvi. Do Kunčic pod Ondřejníkem byl převezen zásluhou ředitele Báňské a hutní společnosti v Ostravě Eduarda Šebely.

Ten měl jako řada jiných ostravských podnikatelů ve Velkých Kunčicích, jak se tehdy Kunčice pod Ondřejníkem jmenovaly, výstavní letní sídlo. V roce 1928 zakoupil Šebela hliňanský kostelík, který byl již opuštěný a vyřazený, údajně za 24 tisíc korun. Kostel nechal rozebrat, naložit na několik vagonů a převézt do Kunčic. Po nezbytné opravě některých částí byl kostel znovu postaven.

Rekonstruována byla i předtím zničená kostelní věž. V roce 1931 pak byl kostel zasvěcen sv. Prokopovi a Barboře. Prvním slouženým obřadem byla svatba Šebelovy dcery s hrabětem Larischem-Mönnichem.

Eduard Šebela tento kostelík věnoval Okrašlovacímu spolku ve Frýdlantu nad Ostravicí, jehož byl předsedou. V kostele dominují tři stupňovité věže, největší nad vstupem a nejmenší nad presbyteriem, které představují tři oddělené části, jak určovaly liturgické předpisy. Nechybí bohatě vyřezávaný ikonostas se třemi vchody, který byl v roce 1992 opraven restaurátory z Prahy.

Přestože je kostel postaven z dubových trámů, ocitl se v průběhu 80. let 20. století v havarijním stavu. Původně totiž postrádal podezdívku a také dřevěná podlaha dosloužila. S velikými obtížemi bylo sehnáno odpovídající dřevo, vysušeno, přiřezáno a díky vynalézavosti místních řemeslníků a obětavosti lidí byl kostel nadzdvižen, opatřen podezdívkou a spodní uhnilé trámy byly vyměněny. Vyrovnalo se tak naklánění této stavby. Byla také obnovena střecha.