Nová trať umožnila obyvatelům obou měst a majitelům řady průmyslových podniků lepší a rychlejší spojení nejen s nejbližším okolím, ale prostřednictvím Severní dráhy císaře Ferdinanda, na níž byla napojena, i s dalšími místy v rámci celé Evropy. Vláda už v polovině šedesátých let devatenáctého století vydala takzvaný koncesní zákon.

Tím se vracela k podpoře soukromého podnikání v návaznosti na skutečnost, že se jednalo o období po ukončení prusko-rakouské války. Stavby nových tratí tak měly přispět k větší zaměstnanosti, oživit válkou zpustošenou krajinu a v neposlední řadě byla zmírněna i hospodářská kritéria, která povolovala výstavbu tratí jen se zaručenými výnosy. Také Severní dráha císaře Ferdinanda v roce 1868 započala s vyměřováním této trati, ale později od její výstavby ustoupila.

TRAŤ SLEDOVALA ZEMSKOU HRANICI

O udělení koncese nezbytné pro provoz na železnici požádali Alois Scholz, ředitel železáren v Sobotíně, Ignaz Wondraczek, vlastník uhelných dolů v Lazech, Anton Honvéry, technik z Vídně a Maxmilián Steiger, odborný poradce z Vídně. Císař František Josef I. jim 2. ledna 1869 udělil koncesní listinu k výstavbě trati z Moravské Ostravy do Frýdlantu v podhůří Beskyd, tehdy už známé obci s hutěmi a železárnami. A 1. července téhož roku vznikla akciová společnost pod označením K. k. privilegierte OstrauFriedlander-Eisenbahn se sídlem ve Vídni.

Koncesní listina měla krom obvyklých podmínek i ustanovení, že dráha může být prozatímně budována o jedné koleji. Trasa dráhy byla projektována údolím řeky Ostravice, která zde tvořila hranici mezi Moravou a rakouským Slezskem. Veřejného projednání o vedení trasy se tak zúčastnili zástupci obou zemí a přilehlých obcí, kteří se snažili vést trasu ve svůj prospěch. Nakonec byla schválena varianta slezská, na jejímž území mělo být 72,25 procenta její trati, a výstavbou byla pověřena firma bratří Kleinů. Jelikož zvítězila varianta slezská, rozhodli se proti tomu zástupci Místku, Koloredova a Sviadnova protestovat.

V dopise, který zaslali ministru obchodu do Vídně, např. uvedli, že v případě moravské trasy odpadnou některé stavební akce, a tím se sníží celkové náklady a vyhne se nebezpečí podemílání náspu dráhy při zvýšeném stavu vody v řečišti Ostravice. Zároveň navrhli zřízení nádraží u státní (císařské) silnice v Koloredově a vytvoření nového spojení k tomuto nádraží na své náklady. Tomuto snažení, v jehož pozadí jistě stála i vzájemná rivalita Místku a Frýdku, nebylo vyhověno, ale jako jistý ústupek místecké straně může sloužit pojmenování nové železniční stanice, která od té doby nesla název Frýdek-Místek.

Samotné práce byly zahájeny v srpnu 1869 a úsek mezi Ostravou (dnes stanice Ostrava-střed) a Frýdlantem byl otevřen 1. ledna 1871. Technicko-policejní zkouška se uskutečnila 28. prosince 1870 a komise rozhodla, že určité nedostatky nejsou na závadu pro zahájení provozu, a povolila nákladní dopravu v celém úseku trati z Uhelného nádraží do Frýdlantu a pro osobní z dnešní stanice Ostrava střed. Po dostavbě druhé koleje z nádraží v Přívoze byla celá dnešní trať pro osobní dopravu dána do provozu 21. května 1871.

Provoz na vzpomínané dráze zajišťovala svými lokomotivami Severní dráha císaře Ferdinanda a personálem její výtopna v Moravské Ostravě-Přívoze. Celá dráha měla v počátcích tyto stanice a zastávky: Moravská Ostrava Přívoz (dnes Ostrava hl. nádraží), Ostrava-Vítkovice (dnes Ostrava-střed), Velké Kunčice nad Ostravicí (dnešní Ostrava-Kunčice) a Ratimov (dnes Vratimov), kde bylo nádraží otevřeno v roce 1884 po vzniku celulózky. Dále následoval Paskov, Lipina-Karlova huť (dnešní Lískovec), Frýdek-Místek, Baška a Pržno, kde byla nádražní budova otevřena v roce 1894.

Jako poslední následoval Frýdlant, přičemž od roku 1911 dostala stanice název Frýdlant nad Ostravicí. A stejně se jmenuje i nyní. Dráha byla v té době stavěna hlavně z důvodů podnikatelských záměrů, lepšího propojení hutních a textilních podniků kolem trati, a tím i lepším přísunem materiálu a odbytem hotových výrobků. Umožnila také obyvatelům tohoto kraje pod horami lepší spojení za prací, která jim zajišťovala obživu.