Letní prázdniny jsou obdobím, kdy spousta lidí odjíždí „na vodu“, tedy přesněji řečeno sjíždět na lodích některou řeku. Vydali jsme se proto pod dohledem zkušeného vodáka sjet jeden z nejkrásnějších moravských „vodáckých“ toků – řeku Moravici. „Moravice je velmi krásná, proplouvá se nádhernou přírodou, před vodáky se cestou otevírají kouzelné pohledy na skály, statky a stavení, hluboké lesy i louky. Všude kolem poletují ptáci, příroda tu voní. Samotná řeka přitom není vodácky náročná, zvládnou ji i začátečníci – což ovšem rozhodně neznamená, že se nemohou z lodě do vody převrátit,“ usmíval se před startem vodák Radomír Petroš z Dobré.

Řeka Moravice se dá splouvat v době, kdy vodohospodáři zvýší průtok vody vytékající z přehrady Kružberk. Organizované sjezdy Moravice, které většinou pořádá ostravský Spolek vodáků Campanula, se konají od dubna do září téměř každý měsíc, ten nejbližší je hned několikadenní a koná se od úterka 27. července do neděle 1. srpna, přičemž v pracovních dnech poteče více vody. Zvláště v období, kdy prší, se ale vyplatí sledovat stránky Povodí Odry, kde se dají najít aktuální průtoky vody.

Pokud je průtok optimální, řeka se dá za dodržení všech pravidel bezpečnosti splout i mimo organizované akce. Je pak ovšem nutné mít na paměti, že ne řece tou dobou nehlídkují žádní záchranáři, kteří by případně hodili záchranné lano, proto je třeba dbát obzvláštní opatrnosti. Nástupní místo na vodu je pod hrází kružberské přehrady a končí se obyčejně v Žimrovicích, Hradci nad Moravicí, nebo třeba až v Opavě. Nastupovat i vystupovat se však samozřejmě dá i kdekoliv jinde na trase. Lodě se dají půjčit v půjčovnách. Moravice se dá sjíždět na menších lodích a při dostatku vody také na raftech.

„Je na každém, jakou loď si vybere. Rafty si většinou půjčují skupinky lidí, kteří si vodu chtějí užívat společně. Raft se tak jednoduše nepřevrátí – i když i takové případy se občas stávají. Kdo si raději chce vodu vychutnat techničtěji a tak nějak více zblízka, pak by měl raději volit dvoumístné nafukovací kanoe,“ poradil vodák.

Takovouto loď jsme zvolili také pro náš sjezd. Nafukovací loď s pumpou, pádla, lodní vak, přilby a záchranné vesty jsme si v půjčovně vyzvedli už den předem. Pod hráz přehrady Kružberk jsme dorazili kolem 9. hodiny ráno. Vůbec prvním vodáckým úkolem bylo nafoukání lodi. Je to celkem dřina a člověk se u toho řádně zapotí, proto celkem přišlo k chuti osvěžení v podobě zlatavého moku v blízkém penzionu. Pak už jsme spustili loď na vodu, naskočili a vyjeli.

Prvních pár desítek metrů je voda líná, proto se musí hned zkraje zabrat do pádel. Vodu spolu s námi křižovali jak zkušení vodáci, tak úplní začátečníci. Právě takoví se do řeky vyklopili hned na prvním jezíku. O kus dál jsme pak potkali posádku, které loď vůbec nechtěla jet. Posléze se také ukázal důvod: seděli v ní totiž obráceně, přídí dozadu. Míjeli jsme také spoustu raftů s více či méně veselými posádkami, na mnoha z nich bylo patrné posilnění alkoholem.

Sjeli jsme několik menších či větších jezů, skoro u každého se nějaká posádka koupala. Lidé se ale ve studené vodě máchali i v různých zatáčkách nebo u větších vln. Z jedné lodi jsem dokonce zaslechla jakéhosi muže, který se velmi rozčiloval na svou ženu, že to prý ona může za to, že jejich loď řeku šněruje od roští k roští. Kormidelníkem v zadní části lodi ovšem byl právě onen muž. „Spoustu lidí na vodu nalákaly televizní seriály s vodáckou tématikou. Proto jim občas říkáme televizní vodáci,“ smál se těmto postřehům zkušený vodák.

Většina posádek, které jsme míjeli, ale byla „v pohodě“, užívala si krásné přírody a příjemného dne. Někteří zpívali, jiní v lodích vezli i své děti nebo psy a všichni svorně na chataře okolo řeky i na přihlížející volali hlasité: „Ahoj!“ Cestou jsme míjeli spoustu míst, kde se dalo i najíst a občerstvit se. Vodáci si tam spolu povídali, vyměňovali si zkušenosti z jiných řek a hodnotili současnou akci. Po svačině jsme zdolali trochu zdlouhavější několikasetmetrový úsek přečerpávací nádrže, kde se voda příliš nehýbe a je tu třeba více pádlovat.

Na konci je pak nutné loď vytáhnout na břeh a přenést kolem vysokého nebezpečného jezu. „Asi by se dal sjet, některé rafty se na něj i pouštějí. Pokud se posádka z lodi nevyklopí, nic tak světoborného to není. Pod jezem se ale tvoří vodní válec a kdyby se někdo dostal do něj, už by také nemusel vyplavat. Pár lidí už se tu v minulosti takto utopilo,“ vysvětlil Radomír Petroš. Naši loď jsme tedy kolem jezu přenesli a pokračovali dál až do Hradce nad Moravicí. Narozdíl od mnoha jiných jsme se ten den v řece nekoupali.