Jedním z nich je i trabant jménem Josch, se kterým se letos zúčastnil 16. ročníku PVC Jaguár trabant rallye v Brušperku. Když se byl na rallye podívat před třemi lety, jeho bakelitový mazlík nebyl ještě v řádné kondici.

„Tehdy bylo auto ve stavu, v jakém jsem jej dovezl z vrakoviště. Řekl jsem mu – hochu, ty vypadáš nejhůř. Příště, až tady přijedeme, musíš být jeden z nejlepších,“ oznámil majitel Joschovi, kterého zachránil před jistým sešrotováním.

„Ležel pod stromem u známého v bazaru, rozbitý, prázdná kola a spal na něm vlčák. Stál mě tisíc korun, odtah byl ještě dražší. Doma jsem ometl listí, dohledal SPZ, kterou za plot odhodili baníkovci, když se kolem trabanta protáhli a ještě více jej zničili,“ dodal Stuchlík. Dnes už s naleštěným a vyšperkovaným Joshem brázdí české silnice, výjimkou nejsou ani návštěvy hradů a zámků.

„Vždycky spolu nasedneme a jedeme na pověsti. Já mu pak vše převyprávím nebo přečtu, když musí stát v podhradí. Ať z toho také něco má,“ řekl Stuchlík. Jak dále prozradil, všechno začalo prvním rodinným autem. Byl to Wartburg, na kterého se upnul.

„Naši si pak pořídili škodovku a já si později zakoupil opět Wartburga. Nevěděl jsem o tom nic, v pravé ruce nářadí, v levé knížka a tak se jelo. Postupně jsem se dopracoval k trabošům, protože to bylo takové hrozně maličké, roztomilé autíčko. Dá se říct, že trabant je tak hnusný, až je nádherný,“ usmál se sběratel, jehož sbírka momentálně čítá dohromady šest aut.

„Opel Olympia – Žofinka z roku 1954, fábie se jmenuje Darinka podle mé nastávající ženy, trabant se jménem Josch, dva wartburgy Wendy a Dolf – jeden z nich je zasloužilý wartburg, má najeto 300 tisíc kilometrů, druhý nějakých 1800 kilometrů, neboť původní majitel neměl řidičák. Matylda, to je stařičká škoda Octavia,“ vyjmenoval milovník veteránů, který není prozatím členem žádného klubu.

„Scházíme se společně s přáteli, se kterými jezdíme, blbneme, opravujeme a předvádíme se. Kdysi byl trabant na každé zahradě. Dnes se občas někde ze stodoly vynoří další unikát, ale už bývá poznamenán zubem času,“ doplnil Stuchlík.

Pro něj se tento vůz stal domácím mazlíkem.

„My si spolu za jízdy povídáme. Říkám mu – Joschi, jak se nám jede? A on na to brmbrm. Jedem na benzín? On – brrrrrrm. Všemu rozumí. Trabant má duši. Dokonce dalších pět – pátá je v rezervě,“ ujišťoval majitel, který se snaží udržovat dobrou náladu za každých okolností.

„Co by z toho člověk měl, kdyby byl smutný. Dobrou náladu si člověk udrží jednoduše, už jen proto, že ostatní lidi to tak dožere, když je někdo vesel,“ uzavřel šťastný majitel veteránů.