Legionáři podali trestní oznámení na neznámého pachatele rozšířené o rasový podtext. S vybudováním památníku Československé obci legionářské pomohla skupina aktivistů, kterou zastupuje Zdeněk Macošek z Třince. Ten nyní Deníku odpověděl na několik otázek.

Kvůli památníku v Bystřici, který legionáři odhalili k výročí vzniku Československa, vznikl v menšinovém polském tisku poprask. Proč?

Proti této nenápadné občanské aktivitě vystoupili vášnivě někteří čelní představitelé polské menšiny a jejich historici. Účelově vybrali z dějin regionu fakta, z nichž vyvodili závěry odsuzující Šnejdárkův obelisk v Bystřici. Přisoudili mu dokonce podíl na vraždách a pokusili se zlehčit jeho vojenské zásluhy. V rozporu s pravdou považují československého generála, oceněného v roce 2008 nejvyšším českým vojenským vyznamenáním, za zločince. Sedmidenní válku o Těšínsko nevykládají v objektivním duchu a zaujatě popisují události staré téměř sto let. Armádní generál Josef Šnejdárek, což dokládá i jeho autobiografie, se choval ke svým protivníkům korektně a jako velitel svůj úkol splnil. Respektoval i rozhodnutí mezinárodní arbitrážní komise a na její výzvu se stáhl na určenou linii. Sedmidenní válku nelze vnímat jako polskou potupu, ale remízu v eskalujícím sporu o Těšínsko. Přáli bychom si, aby se vrcholek Polední stal symbolem vzájemného odpuštění, a určitě nebudeme protestovat, bude-li na polské straně obdobně připomenut generál Latinik, Šnejdárkův protějšek.

Co bylo impulzem, že jste vzdali hold generálovi právě na Polední?

Nešlo nám prvoplánově o generála Šnejdárka. Chtěli jsme především připomenout historické sepětí Těšínska s českými zeměmi od dob velkomoravských po současnost, protože jsme cítili, že nám podobné místo na českém Těšínsku chybí. A tuto potřebu jsme naplnili založením Mohyly české státnosti. Šnejdárkův obelisk jsme přiřadili jako symbol definitivního rozdělení historicky celistvého knížectví a považujeme za nepatřičné spojovat události z období vzniku našeho státu s jednostranně nahlíženými křivdami na našich předcích. Takto jsme vyjádřili, jako místní česká většina, svou plnoletost. Vznik památníku nebyl protipolský akt, ale záležitost pročeská, ryze vlastenecká. I výběr místa na Polední byl citlivě zvážen. Generál o Těšínsko opravdu bojoval. Chtěli jsme proto, aby ze zvoleného místa šlo náš kraj okem přehlédnout, a zároveň aby šlo o místo nenápadné, vzdálené od trvalého osídlení, něco jako mohyla na Ivančeně. Navíc je nedaleko, na nýdecké straně, jubilejní hájek, připomínající rok 1928, první desetiletí svobodné Československé republiky.

Zaskočila vás reakce polských menšinových médií?

Ne. Někteří čelní představitelé polské menšiny v posledních letech stupňují nenávistné projevy vůči českým aktivitám, eufemisticky řečeno necitlivě nakládají se slovy. Zpochybňování Masaryka, odmítavé reakce ke znovuobnovení jeho památníku v Českém Těšíně. Dehonestování Petra Bezruče. Aktivní prosazování nehistorického polonocentrického názvu Zaolzie (Záolší) v českém tisku. Útoky na nové publikace renomovaných českých historiků, například Těšínsko země Koruny české. Přestože jsme si uměli představit jednotlivé výhrady a projevy neporozumění, o reklamu Šnejdárkova pomníčku ve Varšavě a Praze jsme vskutku neusilovali. Naše snažení bylo vědomě nenápadné, neokázalé a prosté velikášských gest. Doufali jsme, že téměř sto let od vzniku republiky už vášně k tomuto tématu nepatří. Na našem Těšínsku existuje řada pomníků polských historických osobností, které jsou českou stranou vnímány jako problematické, přesto nejsou ničeny ani rozebírány v českém tisku. A pokud se objevily výhrady, například k památníku Šlonzačky, respektive Niké, tak jen na diplomatické půdě nebo v odborných kruzích. Takže jsme doufali a pořád doufáme, že naši čeští Poláci budou památník i mohylu tolerovat a projeví tak elementární loajalitu ke státu, ve kterém žijí.

Teď se dokonce mezi lidmi vykládá, že pomník zničil někdo z Čechů, a to jen proto, aby se to dalo ,hodit´ na Poláky. Co o tom soudíte?

Je to nehezká spekulace. Ke stavbě se nezištně přidaly desítky dobrovolníků, legionáři, tiskaři, akademický sochař vysekal reliéfní nápis zdarma. V předstihu jsme diskutovali naše záměry s historiky i obyčejnými lidmi. Vše jsme předem právně ošetřili, získali souhlas vlastníka pozemku i kladné stanovisko příslušných kulturních odborů. Zdá se mi velmi nepravděpodobné, že by někdo ze zaangažovaných lidí ničil vlastní dílo. Opravdu nechceme a nebudeme nikoho vinit bez důkazů, kdo a s jakými pohnutkami toto provedl, ať si rozebere ve svém svědomí. Nejsme soudci, nehodláme suplovat orgány v trestním řízení. Jelikož vandal preferoval komunistické symboly, je možné usuzovat na levicový radikalismus. Ale každopádně nesmírně uškodil polské menšině, mnozí si to s ní budou asi dlouho spojovat. Za sebe mohu říci, že moje vztahy ke spoluobčanům hlásícím se k polské národnosti jsou zcela bezproblémové a nepředpojaté. Bez nucení si myslím, že se máme rádi. Nikdy jsem se nedostal do konfliktu, který by překročil polohu verbální výměny názorů. V našem kraji jen stěží naleznete národnostně čistou rodinu, ať se nám to líbí nebo ne, jsme pestrým středoevropským mixem, a proto pro mě národní princip není posvátná kráva.

Pracujete na obnově pomníku?

Jsme stále připraveni pomoci, ale v roli správce i vlastníka památníku je Československá obec legionářská. Vím, že se ozvaly skautské oddíly, existují návrhy na zřízení sbírky, prostě lidé vyjadřují solidaritu. Pro mě osobně se vrcholek Polední stal symbolem vlasteneckého dozrání Čechů na Těšínsku a takovým zůstane i s poničeným obeliskem. Nevadilo by mi však, kdyby se toto místo stalo i připomínkou posledních okamžiků česko-polské řevnivosti.