Dalo by se říci, že mladá žena v oblasti kynologického sportu, kde psovod při běhu navádí psa na překážky a ten je musí co nejrychleji a nejpřesněji překonávat, vyhrála již, co se dalo. Kromě toho, že je čerstvou mistryní České republiky v agility v kategorii dospělých, je také několikanásobnou mistryní České republiky v agility v kategorii juniorů, majitelkou jedné zlaté, čtyř stříbrných a jedné bronzové medaile ze světových šampionátu v agility IMCA.

V roce 2009 se svým psem Timim vyhrála Mistrovství světa psů bez průkazu původu, které se konalo v Maďarsku.

Slezáková ale není zajímavá pouze svými úspěchy v soutěžních kláních. Své zkušenosti a vědomosti se snaží předávat ostatním. Působí jako výcvikářka v psí škole Fron Fighter a to nejen v oblasti agility, ale i v dalších odvětvích, například v kurzech základní poslušnosti a nácviku pachových prací.

Nutno dodat, že přes všechny své úspěchy působí v civilu velmi mile, skromně a nepřetržitě se usmívá.

Co všechno musí člověk udělat a obětovat pro dosažení podobných vítězství?

V první řadě je třeba mít štěstí na takového psa, jako je Timíček. Potom pravidelně trénovat za každého počasí a hlavně mít se psem perfektní vztah, založený na vzájemné důvěře a na přátelství. Na závodech je pak třeba mít trochu štěstí, o něco více zkušeností a dobrou fyzickou kondici psa i psovoda.

Tim je váš první pes? Máte ještě nějaké další psy?

Timíček je již můj druhý pes. Dále mám belgického ovčáka Birka, ten je ale dnes již jedenáctiletý veterán. Nástupcem Timíčka je border kolie Crazy, který je stejně tak šikovný a taky má ten úžasný dar běhat srdcem jako Timíček. Ještě mám dva mladé roční psy, které si připravuji na závody, a to border kolii Ursiho a pejska plemene mudi Arionka.

Plánujete do budoucna ještě rozšířit psí smečku?

V nejbližší době určitě ne, obávám se, že při pořízení dalšího člena bych už péči o psy nezvládala tak, aby všichni měli to, co potřebují.

Adriana Slezáková se svým Timem. Foto: Lenka Blachová Kolik času se psy trávíte?

Řekla bych tak 16 hodin denně (úsměv pozn. redakce), tedy kromě spánku a jídla téměř všechen.

Vyučujete i agility, myslíte si, že vaši žáci mají šanci na úspěch jako vy?

Myslím, že moji žáci mají větší šanci na úspěch než já. V době, kdy jsem začínala já, zdaleka takové možnosti nebyly. Dnes už jsou mnohem jiné výcvikové metody a postupy. Nejdůležitější je zachovat si klidnou hlavu a brát agility s radostí. Pak je třeba pravidelně trénovat a nehledět na roční období a pracovat na svoji fyzické kondici. Taky je důležité udržovat psa stále dobře osvaleného (osvalený je takový pes, který má dostatek svalové hmoty, tzn., že se mu při pohybu viditelně rýsují svaly. Psi jsou schopni uběhnout závodní parkur i bez dostatečného osvalení, ale nejsou již tak rychlí a navíc jim hrozí větší nebezpečí úrazu, například zlomení nohy pozn. redakce).

Jaké jsou nyní vaše plány a cíle?

S Timíčkem už jsem dosáhla všech titulů, co jsem mohla, takže závodní cíle už jsou splněny. Teď se hodlám více soustředit na své žáky a být tak nejlepším trenérem. Jakmile vyrazí některý z mých žáků na první závody, dávám jim na srdce, že poklička od vítězného poháru z velkých závodů patří trenérovi. A proto doufám, že nakonec budu mít pokliček více než vlastních pohárů (opět široký úsměv, pozn. redakce). V budoucnu bych si také chtěla otevřít velké kynologické centrum s kompletním servisem.

Co byste poradila lidem, kteří si právě přivezli domů psa. Nebo jinak, jaký problém považujete za největší v oblasti soužití člověk a pes?

Lidé si většinou pořizují psa, který se jim líbí vzhledově nebo jim ho někdo doporučí ze známých. Sami však zapomínají na to, že každý pes byl vyšlechtěný pro něco jiného. Důležité je vybírat si psa podle toho, kolik mu můžeme věnovat času, kolik prostoru doma i venku mu můžeme poskytnout, zda-li žijeme v bytě nebo velkém domě se zahradou, bude-li ve styku s dětmi a v neposlední řadě zda-li pro něj máme dostatek financí. Je třeba si uvědomit, že ze psa správného parťáka musíme nejprve vychovat.

Výběr úspěchů Adriany Slezákové

* mistryně ČR jednotlivci (2011)

* trojnásobná mistryně ČR juniorů jednotlivci (2005, 2006, 2007)

*dvojnásobná mistryně ČR juniorů družstev (2005, 2006)

* pětinásobná mistryně ČR družstev (2005 2009)

*vicemistryně ČR družstev (2010)

* 2x vicemistryně a 1x 2. vicemistryně ČR jednotlivců

* vicemistryně Evropy juniorů (2005)

* vicemistryně ČR bordur kolií 2011

* 1x zlatí, 4x stříbrní a 1 x bronzoví na závodech IMCA v družstvech

* tým roku 2006 vyhlašováno Klubem agility ČR (www.klubagility.cz)

* 2. a 3. místo v soutěži Pes roku vyhlašováno Klubem agility ČR

Definice agility

Agility (anglicky hbitost) je sport se psy, závod podobný koňskému parkuru. Vznikl okolo roku 1978 v Anglii. Agility může dělat úplně každý s jakýmkoliv psem. Cílem je, aby psovod se svým psem překonal trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase.

Je to pro psy jedna z nejpřirozenějších aktivit pes ve smečce (společně se svým pánem) spolupracuje při překonávání překážek v honbě za kořistí. Kořistí se stává pamlsek či hračka a pochvala na konci každého parkuru. Je to sport, který prospívá fyzické kondici psa i psovoda a velmi dobře upevňuje vztahy mezi psem a pánem. Kromě toho je každý trénink i závod výbornou příležitostí pro socializaci psa jinými slovy pes se v tomto prostředí naučí stýkat s ostatními psy i lidmi, zvykne si na ně, ztratí strach a tím se eliminuje jeho agresivita z tohoto strachu plynoucí.

Překážky na trati se dělí do tří skupin skokové, zónové a probíhací. Mezi skokové překážky řadíme skok vysoký, skok daleký, zeď, viadukt a proskokový kruh, mezi zónové řadíme kladinu, áčko (šikmá stěna), houpačku a stůl, do probíhacích patří tunely pevné, látkové a slalom.

V optimálním případě překonává závodní tým (psovod a pes) parkur bez penalizace a v čase kratším, než je předepsaný. Důvody k penalizaci mohou být v zásadě tři chyba, odmítnutí a překročení časového limitu.

Zdroj www.wikipedie.cz